Část 9
TAJNÝ TUNEL DO EGYPTA
VSTUP DO TUNELU
Postoupili jsme ke vchodu do tunelu. Bylo to poprvé, co jsem měl přístup tak daleko. Dojem, který dělal obrovský tunel v horské stěně, byl mimořádný. Zatočila se mi hlava, jako by z tunelu vycházela obrovská síla. Abych tento první šok trochu zmírnil, ohlédl jsem se zpět do gigantické místnosti, ale mou pozornost upoutala změna holografického obrazu před konzolou, kde stál americký důstojník. Ukazoval obrázek uvnitř galerie a mně došlo, že je to tunel, kterým jsme se chystali cestovat. Uvnitř galerie jsem viděl jakousi poloprůhlednou stěnu, která vibrovala stále rychleji, současně nabývala tvaru trychtýře s horní stranou rovnoběžnou se směrem tunelu. „Trychýř“ se nakonec stabilizoval a rychle pulzoval. Pak najednou celé to zkreslení zmizelo a za ním se objevilo prodloužení tunelu.
"I pro nás to bylo velké překvapení," potvrdil můj údiv Cézar. „Jen si představ, jak jsme byli ohromeni, když jsme poprvé vstoupili do tunelu a tam se po patnácti metrech najednou setmělo. I když byla cesta dobře osvětlená, černá „plocha“ nám neposkytla žádné informace. Byl to jakýsi ‚kód‘, kterým se dalo jít dál. Nedosáhli jsme ho však kvůli energetické bariéře, která byla jen kousek před námi. Vše jsme rychle vyřešili aktivací příkazů na konzoli. Obrázky nám ukázaly, jak nastavit parametry přístupu. Tým vědců pak rychle pochopil, že se dívají na zkreslení časoprostoru, které bylo uměle vytvořeno. Samozřejmě jsme si všichni kladli otázku, k čemu to je."
Teprve po chvíli jsme si uvědomili, že ti, kdo postavili tento komplex uvnitř hory, používali techniku k cestování tunely. Je to pro nás stále záhada. Za zkreslením se skrývá geometrický systém velmi čistých krystalů křemene, které jsou zasazeny do izolace tunelu. Pojď, já ti to ukážu!"řekl Cézar a vyrazil tunelem přede mnou. Zhluboka jsem se nadechl a také vešel dovnitř. Pozorně jsem se podíval na vysoce klenuté stěny, které byly dokonale dokončené. Tunel byl tuším asi sedm metrů široký a asi deset metrů vysoký. Materiál, který pokrýval stěny, vypadal jako ten z Grand Gallery, ale všiml jsem si, že je lesklejší a má fosforeskující zelenou barvu. Pocit, který jsem měl, byl velmi znepokojující. Obrovský tunel asi po osmi nebo devíti metrech od zatáčky změnil barvu a změnil se ve fosforeskující fialovou. Pak dál vpředu, možná o pár set metrů dál, to šlo pomalou zatáčkou dolů, sjíždělo se pod zem, dokud se rozsah zatáček příliš nezvětšil a já už nemohl sledovat cestu. To vše vytvořilo takový pocit nadpozemského tajemství, že už nikdo neměl chuť mluvit.
"V tomto místě zasahuje zkreslení prostoru," řekl cézar a ukázal mi pomyslnou čáru, kde jsem viděl nějaké kosočtverečné geometrické tvary, obsahující speciální štěrbiny, kde bylo zasazeno několik velkých krystalů, které byly velmi čisté, ale různých barev. Všiml jsem si, že jejich uspořádání po stranách tunelu a geometrické tvary, do kterých byly zasazeny, byly v dokonalé symetrii. Myslím, že toto uspořádání bylo asi pět metrů dlouhé a bylo umístěno přímo na přechodové oblasti, kde tunel měnil barvy ze světle zelené na fosforeskující fialovou. Přistoupil jsem blíže ke krystalům a podíval se na ně. Byly stejně velké a byly asi půl metru vysoké a jen asi deset centimetrů široké. Nahoře měly čtyřstěnný tvar a byly tak čisté, že jsem téměř viděl skrz ty, které měly světle žlutou barvu. Napočítal jsem dvanáct krystalů na každé straně a všiml jsem si, že nad nimi, v polovině každé boční stěny v tunelu byl asi pět nebo šest centimetrů široký příkop, dlouhý jako model tvořený krystaly."Určitě tu něco bylo, možná jiné zařízení, ale nemáme o tom žádný důkaz ani žádné informace," pokračoval Cézar ve vysvětlování.
"Je zřejmé, že je to kritická oblast a pravděpodobně byla použita k pohonu tunelem těmi bytostmi, které postavily komplex."
Aiden, který se k nám mezitím přiblížil, promluvil:
„Konfigurace krystalů mi naznačuje zvláštní druh atomového spojení. Věřím, že použili jiný druh dopravy než ten klasický, který se chystáme použít my."
Cezar souhlasil:
"To je pravda. To je také nepřímý výsledek holografických projekcí, které jsme viděli, ale žádný obrázek to jasně neukazuje. Také nechápu, proč se rozhodli všechno tolik skrývat. Každopádně zkreslení prostoru bylo v tomto procesu velmi důležité, ale vytvořili pro nás aspoň fyzický tunel."
"Ano, je to kolosální technologie," kýval Aiden a pečlivě studoval krystaly. „Jsem si téměř jistý, že použili nějaký druh paprsku nebo alespoň paralelní cestování. Mohli si myslet, že to bude příliš obtížné vysvětlit pomocí holografických projekcí... nebo možná naše psychofyziologická struktura ještě není přizpůsobena a vhodná pro takové způsoby cestování.
"A proto nám nechali fyzickou projekci tunelu," uzavřel jsem.
Aiden se zatvářil skepticky a namítl:
„Pokud by tomu tak bylo, jaký je účel zkreslení prostoru? Je zřejmé, že mají mimořádný zdroj energie, který je možná tady, pod zemí. Myslím, že když se deformace stabilizuje, fyzický rozměr tunelu se pak zdá být nějak ‚změněn.‘ Takže sice pokračujeme tunelem, ale přesto jsme svým způsobem ‚stranou hmoty.‘ Normálně na druhém konci tunelu by měl být ‚převaděč‘, jako je tento,“ dodal tiším hlasem.
"Je to pravda," potvrdil Cézar s úsměvem. „Tým vědců již potvrdil, jak zvláštní je fialový tunel, což znamená, že má fyzickou podobu, ale ve skutečnosti neprochází zemí. Je to spíše „virtuální“ replika, která se dokonale hodí k cestování. Nechápeme, jak je to možné, i když tunelem procházíme. Stále existuje mnoho záhad, které nedokážeme vyřešit. Například tato situace platí pouze pro tento tunel, který vede na náhorní plošinu Gíza poblíž Káhiry. Další dva tunely jsou ve skutečnosti vykopané do země až k jejich cíli.”
Tři vozidla byla zaparkovaná v řadě před oblastí krystalů a vypadala jako závodní auta. Přední část byla ostrá a velmi nízká, zatímco zadní strana byla zvednuta pro přepravu zavazadel. Dostalo se mi vysvětlení, že tvar vozidla navrhli Američané hned po objevení podzemního komplexu v pohoří Bucegi za účelem dokonalého přizpůsobení podmínkám cestování tunelem. Elektromobil byl v té době tajnou premiérou americké vojenské techniky a sloužil k jinému účelu, ale po určitých úpravách byl považován za nejlepší prostředek pro tichou a rychlou přepravu podzemními tunely vycházejícími z podzemí Bucegi.
Karoserie byla vyrobena z uhlíkových vláken a na přední straně byla široká lišta a za ní schránka integrovaná do karoserie.
"Je to laserový naváděcí systém," vysvětlil poručík Trujo, protože uhodl můj úžas.
„Vzhledem k tomu, že povrch cesty je velmi hladký a bez výčnělků, může být pohyb do značné míry automatický, což vám umožní odpočívat. Vůz je vybaven autopilotem a velmi výkonným palubním počítačem, který provádí výpočty na základě vstupu, který obdrží." Mezitím se k nám vrátil Cezar a když pochopil předmět diskuse, podal mi několik vysvětlení:
"Toto je velmi zvláštní tunel. Fialové světlo vytváří časem stav duševního zdvojení, něco podobného přechodu z vědomí do spánku. Psychická relaxace je velmi silná a pozornost člověka bývá obzvláště vnímavá k podstatným aspektům existence. Myslím, že chápeš, že si nemůžeme dovolit, aby tým ztratil ostražitost. Při minulé cestě došlo k několika menším nehodám, takže nám došlo, že musíme něco změnit.“
Poté, co to řekl, dal Cézar najevo, že odcházíme. Rozložení našeho týmu ve vozidlech bylo stejné. Cézar a já jsme byli vepředu, pak Trujo a Aiden a nakonec poručík Nicoară. R
Nervózně jsem nasedl do auta s Cezarem. Uvnitř to vypadalo skoro jako moderní letadlo. Bylo tam mnoho tlačítek, několik malých displejů a centrální platforma s velkou obrazovkou, která byla díky struktuře dat a grafů, které zobrazovala, nesmírně složitá. Nebyl tam volant. Byl nahrazen ovládacím sloupkem, stejným jako u letadel, ale tento měl na sobě nějaká příkazová tlačítka. Atmosféra uvnitř byla velmi příjemná. Displeje měly oranžovo-načervenalou barvu; a na některých místech se zobrazovaly zprávy ve žluté. Ve skutečnosti vnitřek vypadal spíše jako kokpit, protože vstup do vozidla se prováděl zvednutím boční strany.
Pohodlně jsem se usadil v ergonomickém sedadle a byl jsem překvapen velkorysým prostorem, který jsem uvnitř měl. Zvenčí vypadal mnohem menší. Při pohledu před sebe vzduchotěsným oknem jsem viděl, jak se tajemný tunel otevírá, a cítil jsem chlad. Byl to jedinečný okamžik v mém životě, který byl výchozím bodem úžasných událostí. Zhluboka jsem se nadechl. Téměř náhle světlo uvnitř zfialovělo a prostor vpředu potemněl…