Část 4
TAJNÝ TUNEL DO EGYPTA
Cézar
Elinor musel opustit místo, kde žil, neboť kvůli nestárnoucímu vzhledu nemohl setrvat déle na jednom místě. Před odjezdem spolu s dr. Xien (lámou Repu Sundhi) seznámil Radua s domem, kde dosud žil a požádal ho, aby se stal jeho správcem. Radu přijal.
V suterénu domu byla tajná laboratoř, dalo se tam dostat jen před zakódované dveře, jak mu Elinor ukázal. V laboratoři byla spousta starých alchymistických knih, pece, zařízení na udržení atmosférického tlaku apod. Elinor řekl, že se rozhodl Raduovi vše ukázat pouze proto, že již má vyšší stupeň vědomí, jinak předtím do této laboratoře nikdo kromě Elinora nevkročil. Sdělil mu, že se mu dosud nepovedl získat kámen mudrců. Dal mu ochutnat zvláštní tekutinu, po níž měl Radu pocit, že je tak čistý, jako by se právě narodil a řekl mu, že k nalezení kamene mudrců už je to jen krůček.
Poté předal Raduovi všechny klíče, kromě klíče od laboratoře. Řekl, že vše má svůj čas. Následně odjel s tím, že netuší, kdy se zase setkají.
Autor píše:
"Brzy jsem zjistil, že Elinorova knihovna obsahuje pozoruhodná díla a že mnohá z nich mají nedocenitelnou hodnotu. Zvyknul jsem si tam proto chodit tak často, jak jen to bylo možné, a někdy jsem trávil hodiny čtením knih. Mnohokrát jsem si velmi přál, aby tam byl Cézar, aby objasnil určité aspekty, které jsem v těchto esoterických textech nemohl plně pochopit. Toužil jsem po jeho klidném a laskavém hlase, který nikdy neměl sklony znít ironicky z důvodu, že jsem se v něčem nevyznal. Jeho prostá přítomnost a blízkost ve mně vyvolávala pocit bezpečí, umožňovala mi jasně myslet a otevírala mou duši. Poté, co Elinor odešel, jsem byl téměř úplně sám a nejraději jsem co nejhlouběji meditoval o lidech, které jsem potkal, a událostech, které jsem prožil během několika posledních let. Pomalu jsem začal chápat, že způsob, jakým se náš život vyvíjí, má hluboký smysl a že vše, co se nám děje, je z kauzálního hlediska přímo spojeno s jinými činy, které jsme předtím vykonali. Můj pevný závěr v tomto ohledu byl však založen pouze na intuici, protože jsem ještě nebyl schopen rozpoznat „kořeny“ svých minulých činů, které vedly k mimořádným okolnostem, do kterých jsem se nyní dostal."
"Zrovna jsem si začínal zvykat na relativně „klidný“ život shromažďování esoterických a duchovních informací, když neočekávaná událost znovu rozbila můj normální tok existence. Rychlý sled událostí, které následovaly, a jejich důsledky mě přivedly k tomu, že jsem se dostal do stavu dynamiky, což mi pomohlo přistupovat k situaci statečně a zrale. Už jsem zažil několik úžasných událostí, které byly z emocionálního hlediska velmi intenzivní, a měl jsem již přijatelnou úroveň znalostí, které mi pomohly udržet si fyzickou a psychickou rovnováhu. Musím se však přiznat, že bylo mnoho okamžiků, kdy jsem se musel snažit udržet pohromadě a překonat těžké situace, které jsem za poslední rok prožil." Radu právě četl jednu knihu a při čtení a přemýšlení o obsahu pocítil náhlou a hlubokou nutnost setkat se s Cézarem, aby mu vysvětlil obsah knihy, jemuž dokonale nedokázal rozumět.
"Zíral jsem do prázdnoty a smutně jsem přemítal o tom, že s ním /Cézarem/ nemůžu být delší dobu, když mi najednou zazvonil mobil. Ve své nevědomosti jsem si často říkal, že některé z nejúžasnějších událostí, které jsem zažil, byly výsledkem čistých náhod. I když se prakticky vzpíraly jakékoli logice a daleko přesahovaly jakoukoli vědeckou interpretaci, stále jsem si tvrdošíjně myslel, jako mnoho jiných, že bych měl ignorovat všechny úžasné prvky a považovat je za „náhody“. I když jsem v té době věděl mnohem více, alespoň teoreticky, o jemných souvislostech, které značně přesahují normální lidské vnímání, stále jsem váhal pochopit hluboký význam mimořádného fenoménu překrývání nebo jak to Jung definuje, úžasné synchronicity, která se odehrává v našich životech. Tyto takzvané „náhody“, které se zdají být pouze náhodné, se samozřejmě liší od jedné osoby k druhé a mohou prakticky zahrnovat veškerou naši každodenní činnost. Ale skutečně důležitá není synchronicita samotná, která nás nepochybně udivuje, ale její hluboký subtilní význam, protože bez ohledu na to, co lidé říkají, prvním důkazem, že tyto synchronicity nejsou náhodné, je to, že mají skrytý význam, který můžeme a měli bychom odhalit. A pokaždé, když tyto důležité „náhody“ překonáme mělkým a pasivním způsobem, ve skutečnosti promeškáme další příležitost, abychom lépe poznali sebe i ostatní. Svým způsobem jsou jako vítr: nevidíme ho, ale můžeme cítit jeho vliv a všímat si jeho účinků. Zvedl jsem telefon a byl jsem stejně překvapen, když jsem slyšel Cézarův hlas, jak pozdravil a zeptal se, jestli jsem doma, protože mě chce navštívit. Ve spěchu jsem radostí sotva mohl mluvit. Odpověděl jsem, že jsem na něj právě myslel a opravdu jsem ho chtěl vidět, když jsem uslyšel zvonit telefon, aby magicky splnil své přání. Zeptal jsem se ho, jak je to možné a jak by se to dalo vysvětlit. Cézar se srdečně zasmál a odpověděl, že za chvíli dorazí. Zeptal se, jestli mám večer volno, protože mi chce říct důležité věci a potřebovali jsme na to čas. Řekl jsem mu, že jsem nejsvobodnější muž na světě a že netrpělivě čekám na jeho příchod."
"Za necelých deset minut jsem slyšel zvonek u dveří. Když jsem otevřel dveře, stál tam: vysoký, klidný, usměvavý a v dokonalé rovnováze, jak se na mě dívá s velkou laskavostí. Objali jsme se jako dobří přátelé, ale už jsem hluboko v srdci cítil, že se pro mě stal skutečným Mistrem, který mě zasvětil do tajů neznáma. Prostřednictvím neznámých vláken jsem cítil, že má mimořádnou sílu a odhodlání, jaké jsem u nikoho jiného neviděl. Jeho síla se zdála být tak velká, že pokaždé, když jsme se setkali, a jen pár sekund poté, co jsem s ním byl, jsem pocítil hluboký pocit pohody a také nevysvětlitelnou nostalgii po neznámém, které je za tímto komplikovaným světem. Celá moje bytost byla uvolněnější a moje mysl byla jasnější. V hlavě jsem cítil jakési „mražení“, které bylo tak příjemné, že vyvolalo emoce, ze kterých se mi chtělo brečet, stejně jako se cítíte, když po dlouhé době zase vidíte někoho drahého.
Oba jsme se posadili do křesla a po výměně několika dojmů o dlouhé době, kdy jsme se neviděli, jsem se znovu zeptal, co si myslí o neuvěřitelném „souhře“ událostí, které se odehrály. Hrozně jsem toužil po těchto zlatých chvílích, kdy zjistím důležité aspekty o záhadách života. Pro mě byla tato setkání jako voda pro žíznivé v hořící poušti. Cézarova slova a vysvětlení na mě měly velký dopad; a každý člověk s minimálním citem si mohl všimnout jeho skromnosti a také jeho kompetence. V mém případě měly informace další rozměr, který byl hluboce duchovní a představoval skutečné atributy zasvěcení, jak pro fyzický život, tak pro život jemnohmotný."