NOVÝ DĚJEPIS

HOTSPOT NA ANTARKTIDĚ

Radu letí na Antarktidu, tentokrát bez Cézara, který se stal vedoucím Oddělení Nula, neboť generál Obadea byl převelen do Pentagonu.

Byl jsem informován, že konečným cílem bylo místo poblíž americké základny Macor v jihozápadní části Antarktidy, kde došlo ke kosmickému jevu zahrnujícímu mimozemskou technologii. Ve zprávě, již jsem obdržel od Cézara, se psalo: "22. ledna 2007 zaznamenalo technické vybavení základny neobvyklou aktivitu na jednom z nižších horských vrcholů, které jsou od základny vzdáleny maximálně dvacet kilometrů. Podobné podivné „signály“ byly v předchozím roce zaznamenány také na dvou dalších místech, které ukázaly zvláštní triangulaci s místem Macor: pohoří Orăştie v Rumunsku a Mount McKinley na Aljašce."

Překvapení nastalo v lednu, kdy byly tři body spojeny a výslednicí v kosmickém prostoru  byla Europa, měsíc Jupitera. S napětím jsem četl zbytek materiálu. Bylo tam uvedeno, že přesná oblast ledové čepice pokrývající onu oblast Antarktidy poblíž základny Macor během dvou hodin roztála a odhalila mimořádně složité technologické zařízení na jednom z horských svahů. Byly zobrazeny čtyři obrázky z různých úhlů.

Objekt měl tvar komolého kužele s eliptickou základnou. Zjevně to fungovalo jako jakási „kosmická bóje“. Měla přibližnou velikost třípatrové budovy; a nahoře, asi ve dvou třetinách od základny, měla jakýsi „límec“ jako široký ventilátor, možná jakousi anténu. Na obrázcích tato zvláštnost vypadala jako obří panely, velmi jasné, s červenými a bílými čarami, které vypadaly jako lasery. 

Zpráva dále uvedla, že nebylo možné identifikovat výjimečný zdroj energie, který by dokázal rozpustit tuto obrovskou masu ledu za dvě hodiny, protože bóje byla pokryta 210 metrů silnou vrstvou ledu, ale bylo zřejmé, že zdroj pochází zevnitř zařízení. Posledním prvkem specifikovaným ve zprávě bylo, že po roztátí ledu začala bóje vydávat světelné signály kolosální intenzity velmi vysokou rychlostí, jako pulsary. Ráno třetího dne, 24. ledna 2007, jakékoli projevy tohoto druhu ustaly. Byli jsme však informováni, že zařízení nadále fungovalo, vyzařovalo energii a udržovalo okolí v dokonalé čistotě. Bóje byla osvětlená a očividně v ní byla nějaká aktivita, ale
emise silné energie se zastavily.

Byl jsem ohromen přímým způsobem, jakým se zařízení „odhalilo“. Pokud se věci skutečně staly takto, pak to bylo zjevně něco velmi vážného a dal by se vyvodit závěr, že tento jev se netýkal jen Země, ale i naší sluneční soustavy. Nejzajímavější však bylo spojení s naší zemí. Zdá se, že o tuto oblast byl v dávné minulosti velký zájem: za prvé o mimořádný komplex v pohoří Bucegi; a pak záhadné spojení s pohořím Orăştie, o kterém jsem neměl prakticky žádné údaje.

K výpravě se připojil i Aiden se svou výjimečnou počítačovou výbavou a dalších šest mužů s technologií, kterou Radu neznal. O chvíli později i další lidé, většinou generálové, a také generál Obadea, což Radua potěšilo.

O technologii, kterou s sebou vezli, Radu píše, že byl překvapen, že na Zemi něco takového vůbec máme. Dále píše o tom, jak byli Američané ve výpravě rozladěni, že věci takového významu,  jako je pohoří Bucegi nebo Orastenia se vyskytují právě v Rumunsku, v takové nevýznamné zemi a ne někde v Americe nebo v dostupné zemi světa. Američané si tento postoj nevědomě spojili s právem vlastnit nejdůležitější objevy a klíčové prvky na Zemi. Podle mého názoru je tato mentalita založena na „kvantitativním“ hledisku, což znamená, že „největší“ je nutně také „nejchytřejší“, píše Radu.

Generál Obadea mi řekl, že situace v Antarktidě je ve skutečnosti mnohem vážnější než prezentace v naší informační zprávě, ale že je vše pod kontrolou.
„Američané by rádi všechno zakryli; ale díky své povaze tento jev zmátl všechny velmoci, které si ho všimly. Je to považováno za planetární incident. Právě se zřizuje Mezinárodní vojenská ochranná a intervenční jednotka, což vše ještě více komplikuje. To by mohlo vyvolat domněnky o zrušení „územních limitů“ v Antarktidě, i když oficiálně neexistují, ale uvidíme, co se stane.“ Očekával jsem, že základna v Antarktidě bude ve srovnání s jinými americkými základnami malá a prostorově omezená, ale to jsem se hluboce mýlil. V některých oblastech byla větší, než bylo nutné. Uvnitř bylo moc hezky a dokonce tam byl i impozantní skleník. Je pravda, že tam bylo velmi málo personálu, ale životní podmínky mě překvapily dostupným zázemím. Pokud jsem pochopil, že velký problém byl psychologický, a proto byl personál každé tři měsíce obnovován, zejména v případě meteostanic. 

Krajina okolo "bóje"  jako by byla rozervaná, uvězněná v ledu kolem ní. Skalnatý a suchý svah malé hory byl prázdný a dokonale suchý. Viděl jsem štěrk, skály a dokonce i velmi suchý písek, který vymezoval kruhovou oblast, uprostřed níž se z dálky tyčilo tajemné zařízení. Když jsem to viděl, vyvolalo to ve mně velké emoce, jejichž zdroj jsem nedokázal jasně identifikovat. Možná to bylo způsobeno tím, že zařízení stoprocentně pocházelo z jiného světa, nebo to bylo možná kvůli záhadě, která ho obklopovala. Působilo dojmem impozantní pevnůstky, která dokázala odolat jakémukoli útoku. Byl jsem na takové věci citlivý a velmi dobře jsem si pamatoval emocionální dopad, který jsem cítil, když jsem prozkoumával promítací sál. Zde byla situace do jisté míry stejná, ale pocit byl poněkud jiný. Zařízení bylo masivní, impozantní a hluboce zakořeněné v hoře. Zároveň to bylo velmi osamělé, skryté pod ledem možná desítky nebo dokonce stovky tisíc let; a přesto to působilo dojmem, že se ho čas nedotkl.

Na okraji obvodu vymezeného roztátým ledem se nacházela nestabilní oblast, ze které nepřetržitě vycházela pára a voda odtékala směrem do údolí a následně velmi rychle zamrzala. Led na svahu roztál, což nám usnadnilo přístup na vrchol. V údolí se to dalo ještě snáze zvládnout, protože led měl přirozenou tendenci „téct“. Došlo tam ke zvláštnímu jevu. Kromě toho, že povrch země byl zcela suchý, obvod procházel nepřetržitým procesem tání a mrazu, čímž se kreslila jakousi energetická „kontura“ oblasti. Nikdo zatím nevěděl, co rozhodlo o udržení onoho fenoménu, který nám evidentně hodně pomohl v naší práci, ale bylo jasné, že pochází z podzemí, kde byla bóje zakořeněna.

Je důležité zprostředkovat vám dojem mohutnosti bóje. Byla vyrobena z materiálu podobného platině, který ve vodě svítil. Od vrchu směrem k základně měl jeho povrch něco podobného jako žíly, ale nebyly z typického materiálu, ale byly  z druhu světla podobného laserovému světlu. Kromě masivního kovového těla bóje byly všechny prvky a detaily reprezentací tohoto velmi zvláštního světla, které bylo někdy fosforeskující a jindy velmi jasné a kombinovalo tmavě červenou a bílou barvu. „Límec“ zařízení ve skutečnosti nebyl materiál, ale z velmi husté a uspořádané lehké struktury, která se projevovala plynulým a měkkým pohybem. V této husté a komplikované světelné struktuře jsem mohl rozlišit některé hlavní směrové vzorce, které byly čas od času podtrženy určitým rytmem. 

Problém, který Američany rozrušil, byla skutečnost, že po první analýze světelných kódů si uvědomili, že se něco stane v přímé souvislosti s lokalitami v Rumunsku a na Aljašce. Celá záležitost se ještě zkomplikovala, když analyzovali výsledek Jupiterova měsíce Europa. Prozatím nikdo nemohl pochopit povahu „hrozby“, ale všichni se shodli, že se něco stane. Byly předloženy důkazy o výpočtu, že komplikovaná světelná symetrie představuje nějaký druh „odpočítávání“. 

Analytický tým prezentoval skutečnost, že možnost destrukce ale nezapadá do profilu událostí, které se do té doby odehrály. Bohužel jsou to události, o nichž nesmím napsat, takže nemohu situaci více ozřejmit. 

Dozvěděl jsem se od generála Obadey, že pohoří Orăştie záhadně odolalo dálkovému nahlížení ze strany Američanů, což je velmi rozladilo. Také mi řekl, že o pohoří mají v archivech velmi málo informací a proto nemohli jako oddělení Nula vůbec zasáhnout do toho, co se tam stalo. Poté jsem se od generála Obadey dozvěděl, že v roce 1994 bylo v Barea Orăştie Mountains otevřeno několik archeologických nalezišť, aby bylo možné lépe porozumět vojenské a administrativní organizační struktuře starých Dáků, kteří v těchto oblastech žili. Nápad vypadal slibně, protože vykopávky odhalily relikvie mnohem složitějšího života, než se do té doby předpokládalo.

Na konci jednoho dne se v jednom z archeologických nalezišť odehrála událost, která od té doby „zmrazila“ naše tajné služby. Jeden z dělníků nešťastnou náhodou vklouzl do podzemní komory a poté, když hledali důkladněji, dostali se k souboru, který byl pohřben mnohem hlouběji. To, co tam bylo objeveno, zmátlo vedení země do nejvyšší míry. "Objev mnohé o našich lidech vysvětluje. Zejména vše objasňuje naše vztahy s Maďary a nejen s nimi," dodal Obadea. Více informací mi měl podat později Cézar, který se vším hlouběji zabýval. 

Na Antarktidě jsem zůstal tři týdny a téměř 24 hodin denně 7 dní v týdnu jsem pracoval na řešení tamní situace. Naše úsilí bylo intenzivní, ale situaci to vůbec nezměnilo. I když nemohu poskytnout žádné podrobnosti, zmíním, že jedna z pracovních diskusí se týkala oblasti magnetického jižního pólu Země, kde byly nalezeny nové a úžasné prvky. Také bylo zjištěno, že pulsování bóje není hrozbou, ale jakousi aktualizací vnitřního stavu bóje. Až do mého odjezdu nebylo možné zjistit příčinu této aktualizace ani její povahu.