Část 33
Stejně jako v každém jiném oboru, tak i u dálkového sledování se každý může naučit úspěšně praktikovat všechny techniky. Každý člověk, který se pro to rozhodne, bude mít úspěchy v závislosti na tom, kolik úsilí vynaloží a na základě svých zkušeností. Pokud posloucháte ty, kteří vám řeknou, že to nemůžete udělat, protože musíte mít určité schopnosti, se kterými jste se narodili, abyste mohli provádět sledování na dálku, mohu vás ujistit, že této osobě pouze dovolíte, aby omezovala vaše možnosti a potenciál. Dovolíte tak někomu říkat, co je a co není pro vás možné, a to znamená lidské podmínění.
Vzdálené sledování znamená krok dále za hranice běžného a rutinního, dokonce i ponor do oceánu kolektivního poznání. Zvládnou ho lidé, kteří mají nezbytnou víru, vůli a nutkání přesvědčit sami sebe, že mimo náš fyzický vesmír existuje i něco jiného. Všichni máme to, co je potřeba, ve svých předpokladech. Existuje dostatek způsobů a prostředků, jak úspěšně překonat lidský stav a smyslová omezení.
Znovu připomínám, že každý člověk, který je v normálním fyzickém, psychickém a duševním zdraví, může dosáhnout schopnosti vidění na dálku. Prostřednictvím takového vnímání rozvíjíme naši schopnost cestovat v čase a prostoru a můžeme pak vidět různé lidi, místa nebo věci a sbírat o nich informace. Mnoho čtenářů si může myslet, že je to podobné sledování filmu v televizi nebo v kině, ale to se vážně mýlí. Vzdálené sledování se přesně týká pouze dvou akcí, které každý člověk projevuje téměř neustále: detekovat a dekódovat. Budeme tak detekovat informace a data z úrovně vibrací, která je vyšší než fyzická úroveň; pak to dekódujeme do příslušných trojrozměrných myšlenkových forem; a nakonec tyto trojrozměrné myšlenky objektivizujeme do dvourozměrných informací. To druhé budeme zaznamenávat pomocí rozměrových kontur, tedy náčrtů. Je také možné napsat slova, která popisují barvu, texturu, teplotu, chuť, vůni a zvuk. Závěrem lze říci, že vzdálené prohlížení je detekce některých dat a informací z jiné dimenze, ve které je obsažen kolektivní podvědomý oceán lidstva.
Vizualizace, na kterou odkazuji, je pevně danou kvalitou myšlení a nikoli biologickým procesem vidění očima. V podstatě to děláte denně, když se například zasníte nebo když si něco představujete. V případě procesu vzdáleného prohlížení je potřeba pouze upravit kvalitu vizualizace. To znamená vnímání (z vnějších podnětů, které náš mozek dekóduje do trojrozměrných myšlenkových forem, které jsou interpretovány jako naše vnější realita) soustředěním se na vnitřní mentální podněty, které jsou vždy přítomné v našich myšlenkových procesech, ale kterým obvykle nevěnujeme vědomou pozornost. Hlavní zaměření naší pozornosti je obvykle směrem k tzv. vnějšímu světu, ale vnímání, které je základem vzdáleného vidění, je spojeno s hlubšími úrovněmi naší mysli a zejména podvědomí.
Když půjdete hlouběji do techniky procesu vzdáleného sledování, uvědomíte mnohem víc, jak složitá a rozsáhlá je mysl. Taky si uvědomíte, že nebezpečí této džungle jsou tak skutečná, jak si je přejeme vnímat. Je naší volbou, zda se budeme považovat za ohrožené a obklopené nejrůznějšími nebezpečími, nebo zavedeme klidný, uvolněný a hluboký postoj mysli, který automaticky změní vesmír, ve kterém žijeme a jednáme.