NOVÝ DĚJEPIS

TAJNÝ TUNEL DO EGYPTA
CESTA VĚDOMÍ ČASEM
Radu - pokus o cestování časem

Radu se usadil do válce a Cézar mu na čelo a hlavu upevnil "čelenku" s krystaly. Radu se po chvíli zklidnil díky tibetským technikám od Machandi, přesto měl ale chvíli problémy - nemohl polykat, začal se třást a Cézar mu kovový pásek (čelenku) musel nejdřív sundat.
"Příliv energie pro tebe může být příliš silný," vysvětlil, "musíš se uvolnit."

...Když jsem se zklidnil, požádal jsem Cézara, aby to zkusil znovu. Znovu mi položil pásek s krystaly na čelo a já znovu ucítil, jak do mého těla vtrhla specifická vlna příjemné energie. Následovalo zvláštní vnímání méně intenzivního světla v komoře, ale tentokrát jsem mohl dýchat. I když bylo dýchání trochu obtížné, přesto to šlo. V oblasti uprostřed mého čela  se jeden z krystalů dotkl mé kůže a téměř mě pálil. I tak jsem byl odhodlaný ustát tu bolest, abych v této zkušenosti pokračoval.

Nový pokus přinesl tentýž výsledek -Radu nedokázal zklidnit svou mysl natolik, aby se dokázal sjednotit s krystalem a nechat vědomí cestovat. Dokonce mu bylo na zvracení a polévalo ho horko. Museli udělat 15 minut přestávku, než se rozhodl to ještě zkusit. Krystal stále pálil na čele, ale rozhodl se to zvládnout. 

"...Pak nastal zvláštní jev. Prostředí najednou zčernalo, ale přesto se rozsvítilo. Nevím moc dobře, jak ten stav popsat,  naprostá tma, ve které jsem se nacházel, byla zároveň plná světla. Mohl bych říct, že byla jakási jasná tma. Pak jsem měl okamžitě pocit, že padám skluzem, ale nahoru, ne dolů.
I když jsem si všechny tyto stavy uvědomoval, stále jsem věděl, že mé myšlenky jsou jiné, složitější a směřující do mnoha směrů zároveň. Zatímco jsem byl zaujatý těmi pozorováními a pocity, slyšel jsem stále jasněji, přicházející z dálky, zvláštní ženský hlas, který zněl velmi povědomě. Moje srdce začalo rychle bít, jak se tma pomalu vytrácela a umožnila mi nahlédnout do nitra jeskyně v Tibetu, kde jsem byl před rokem. Viděl jsem sám sebe, když se Machandi dotýkala mého krku a čela, a cítil jsem ještě silněji emoce a nevýslovný stav, ve kterém jsem byl v těch chvílích. Moje čelo se však zdálo být v plamenech, takže moje pozornost poklesla a soustředila se na místo, kde jsem cítil bolest. Pak jsem pozoroval kolísání obrazu, jakoby jakési zasekávání, po kterém následovalo jeho úplné vymizení. Poněkud zmateně jsem otevřel oči. Vědomím jsem se vrátil do Okultní komnaty, kde se na mě zvědavě díval Cézar. Pokusil jsem se znovu promítnout do času, který jsem si tentokrát sám vybral. 

Pak jsem si všiml, že zadní prostor před mýma očima se „chvěl“ nebo, lépe řečeno, dělal vlny; a v určitých oblastech jsem viděl malé záblesky obrazů, které později zmizely. Cítil jsem, jak se mé čelo stále více zahřívá a ze zoufalství jsem se rozhodl, z milionů možností, promítnout se do doby, kdy byl postaven tajný tunel vedoucí z Velké pyramidy do Okultní komnaty. Časová projekce byla okamžitá, ale velmi hrubá, jako střet. Viděl jsem oslepující světla v trojúhelníkovém prostoru, stejně jako tunel, který jsme viděli na holografických obrázcích zobrazených Aidenovým počítačem. Existovalo složité zařízení, které vysílalo laserový paprsek nebo jiný druh paprsku, který měl modrou barvu a řezal „kámen“ a přízemní vrstvy s vysokou přesností. Kolem toho byly tři bytosti, které ve mně okamžitě vyvolaly hluboký odpor. Vypadali jako lidé, ale byli od nás velmi odlišní. Byl jsem tak překvapen jejich vlastnostmi a zvláště hluboce škodlivým empatickým pocitem, který jsem kolem nich cítil, že mě můj odpor promítl zpět do současné reality. Okamžitě jsem otevřel oči a křečovitým gestem jsem si sundal pásek z hlavy. Už jsem nemohl odolávat tlaku na čelo, který se mi rozšířil i do očí. Vstal jsem, vystoupil z válce a udělal pár kroků, abych se uklidnil.

Když mě Cézar viděl tak rozrušeného, respektoval mé mlčení. Koneckonců, měli jsme na zpáteční cestě spoustu času, abych mu své zkušenosti podrobně sdělil. Uvědomil jsem si však, jak důležité je, aby mysl byla uvolněná, stabilní a pevně orientovaná.Společně s Cézarem jsem sbalil poslední věci a naložil je do vozidel. Znovu jsem se podíval na tajemné místo, které jsem navštívil a kde jsem za necelých čtyřiadvacet hodin zažil tolik úžasných příhod. Abychom dodrželi harmonogram výpravy, vzbudili jsme ostatní kolegy. Cézar několika ověřeními zapečetil okultní komnatu zavřením obrovských kamenných dveří. Mlčky jsem nastoupil do vozidla a pomyslel jsem si, jak bych býval  byl rád více soustředěný a odhodlaný. Mohl jsem jen doufat, že vzhledem k tomuto novému běhu mého života budu mít jako zaměstnanec oddělení nula později šanci se zdokonalit a dosáhnout mnohem efektivnějších časových projekcí.

Cézar zkontroloval obrazové a zvukové spojení mezi třemi vozidly. Pak se na mě jako obvykle podíval a pohledem se mě zeptal, jestli je všechno v pořádku. Souhlasně jsem kývl hlavou. Vozidlo začalo zrychlovat mlhavým prostorem tunelu, zalitým indigovým světlem. Cestou zpět jsem myslel na tajemný rubínový krystal z Okultní komnaty. Cítil jsem, že ho v blízké budoucnosti znovu uvidím…