Část 24
TAJNÝ TUNEL DO EGYPTA
CÉZAR VYPRÁVÍ O SVÉ PRVNÍ CESTĚ ČASEM V TUNELU S KRYSTALEM
JEŽÍŠ
První projekce
„Na rozdíl od budoucnosti je minulost velmi jasná a až na výjimky ji nelze změnit,“ pokračoval Cézar.
„Takže poté, co jsem pochopil podstatu zařízení a uhodl jeho princip fungování, náhle jsem pocítil živou potřebu promítnout se do minulosti před dvěma tisíci lety, abych byl svědkem Ježíšova života. Byl to velmi silný vnitřní impuls, pravděpodobně do značné míry diktovaný křesťanským vlivem kolektivního podvědomí, k němuž přispěly znepokojivé obrazy, které jsem mnohokrát viděl v projekční síni. Mluvím o obrazech Jeho ukřižování."
"Nebylo to opravdu snadné," pokračoval Cézar, zatímco jeho postoj byl vážný a dokonce i trochu smutný. „To časové pásmo je velmi zvláštní. Během dvou let jsem se k tomu období několikrát vrátil, ale první projekce byla nejzvláštnější. Jakmile jsem zaměřil svou mysl na toto období, cítil jsem velmi silný energetický vstup do páteře a pochopil jsem, že činnost krystalu byla spuštěna. Přechod byl velmi náhlý a všiml jsem si ho především díky živým barvám a zvukům, které jsem vnímal v krajině, která mě obklopovala.
Byl jsem na kopci, poblíž cesty, která zjevně nebyla často používaná. Ve skutečnosti se takových cest křižovalo mnoho, ale kvůli chudé a sluncem spálené vegetaci se daly jen stěží rozeznat. Půda byla jílovitá a načervenalá se spoustou štěrku. Nebyly tam žádné stromy, jen sem tam shluky keřů. Je zajímavé, že v takových projekcích je vše vnímáno tak nějak shora, jako byste stáli na několikametrovém pódiu. Někdy se vjem přibližuje k zemi a několikrát jsem byl mezi muži, viděl a slyšel je mluvit a pozoroval jejich chování. Ale obecně jste jako neviditelná a tajemná přítomnost, která je „svědkem“ událostí z výšky tří nebo možná čtyř metrů. Cestování se provádí okamžitě pouhým projevením své vůle. O kus dál po mé levici, za kopcem, jsem viděl několik lidí, kteří seděli na velké látce a byli něčím zaujatí. Byla to skupina asi patnácti lidí, kteří mluvili o velmi důležitém tématu; zdálo se však, že jeden z nich má nezpochybnitelnou autoritu, protože mluvil častěji než všichni ostatní a oni mu naslouchali s velkým soustředěním. Prostřednictvím jakési intuitivní empatie jsem věděl, že to byl Ježíš. K tomuto poznání dochází spontánně, jako by to bylo přirozené. Ale nejúžasnější bylo to, že jsem rozuměl tomu, co řekli, a frázím, které pronesli – jako by to byl telepatický přenos, ne přímo slova. Když jsem si to uvědomil, byl jsem velmi šťastný, protože jsem měl přímý přístup k Ježíšovým slovům a k Jeho skutečnému učení pro jeho následovníky. Mnoho z těchto učení bylo dlouhou dobu skryto nebo změněno podle určitých zájmů, které neměly nic společného s duchovností. S naprostou upřímností ti říkám, že jsem nikdy necítil takovou emocionální zátěž. Vše vibrovalo vzduchem a bylo plné pocitu štěstí, které je úplně jiné než ve fyzických světech. Zdálo se, že lidé tam zažívají nový rozměr své existence. Byli v jakémsi ‚opilém‘ duševním stavu. Mnoho Kristových následovníků jsem viděl plakat bez důvodu; ale zároveň se štěstím usmívat. Bylo to naprosto úžasné. Tento stav byl přenesen i na mě a v Ježíšově přítomnosti byl značně zesílen. Lidé, kteří Ježíše poslouchali, se nacházeli ve stavu čistých emocí a lásky, s jakými jsem se setkal jen zřídka. Měl jsem také dojem, že v té době se oblast zdála být z jemného hlediska naprosto vyčištěná a jaksi ‚vyvýšená‘. Je velmi těžké to vyjádřit slovy, ale obecná myšlenka je, že se tam dělo něco skutečně božského. A tito lidé zažívali opravdu vznešené chvíle. Několikrát jsem si všiml, že byli také ohromeni a přemýšleli, jestli to ostatní cítí stejně. Viděl jsem také osoby s vyšším společenským postavením, jejichž hmotné bohatství bylo vidět podle oblečení, které měli na sobě, a podle služebnictva, které je doprovázelo. Obvykle zůstávali tito lidé o něco více uzavřeni, ale také zažívali hlubokou zbožnost; a v těch chvílích se vzdali pýchy nebo pohrdání. Tiše a uvnitř naslouchali Ježíšovi s pohledem plným nostalgie a dokonce i vnitřní lítosti. U některých z těchto osob pravděpodobně došlo k vnitřní duchovní proměně, takže se jejich životy změnily.
Jako člověk nebyl Ježíš vysoký. Nemyslím si, že byl vyšší než 1,70 metru, a proto nebyl mnohokrát v davu vidět. Také ses o tom měl možnost přesvědčit, když jsi viděl holografické nahrávky v projekční komoře. Jako všichni ostatní skromní lidé měl na sobě velmi dlouhou košili až po kotníky, vyrobenou z dosti hrubé látky. Byla otevřený až k hrudníku a někdy byla převázaná kolem pasu pásem vyrobeným ze stejného materiálu. Rukávy byly hodně velké a trochu nad zápěstí. Pod ní měl někdy jinou košili, která byla tenčí a bílá. Viděl jsem Jeho obnaženou hruď a Jeho tmavě hnědé vlasy padající přes ramena a kůži. Byl jsem ohromen, když jsem to viděl
Nosil vousy, ale téměř všichni muži v té době nosili vousy. Z nějakých časových projekcí, které jsem dělal ve stejném časovém období, jsem si však všiml, že Jeho vousy mají různé velikosti, a pochopil jsem, že se čas od času oholil.
Nejpůsobivější však byly Jeho oči. Mohu říci, že byli mimořádným magnetem Jeho bytosti pro každého, kdo přišel blíž, aby s Ním mohl mluvit. Měl tak hluboký pohled a tak živý výraz v očích, že téměř bez výjimek byli ti, kteří se před Něj dostali, aby si s Ním promluvili, tak dojatí, že často začali plakat bez zjevného důvodu. V takových případech jsem si však všiml, že je nepřinutil vstát z místa, kde začali plakat, ale trpělivě a vážně čekal, až se vzpamatují. A když vstali, vyzařoval takovou dobrotu, že se to ani nedá popsat. Většina z nich odcházela s výrazem štěstí a spokojenosti, který zdaleka převyšoval jakékoli jiné problémy. Na dalších mnoha stranách vypráví Cézar o Ježíšovi. Vypíchla jsem to podstatné, to nejzajímavější.