NOVÝ DĚJEPIS

ROZPLÝVÁNÍ MYSLI

Po pár hodinách jsme se probudili, sbalili svá malá zavazadla a pokračovali v cestě tunelem. Popsal bych to tak, že na určité úrovni se moje mysl snažila zvyknout si na fakt, že vše vypadá trochu „mimo“ fyzický svět, ale zároveň je jeho součástí. V mém podvědomí se nečekaným způsobem spojovalo mnoho protichůdných informací a téměř všechny tyto informace se týkaly tunelu, kterým jsme projížděli. 
Byl nesmírně zvláštní. Byla to prakticky realita vytvořená z časoprostorového zkreslení, která se pak mohla chovat téměř dokonale. Samotný tunel mi dal pocit, že je na hranici mezi dvěma různými realitami.

Během naší zastávky Aiden provedl několik přibližných výpočtů a jeho předpoklad zněl, že bychom mohli být na průsečíku mezi dvěma rozfázovanými realitami, ale stále nedokázal pochopit, jak je možné za takových podmínek získat stabilitu tunelu. Z praktického hlediska říkám, že jsem byl rád, že tato stabilita existuje, protože nám a naší fyzické integritě nezpůsobila žádné potíže. Fascinoval mě také zvláštní psychický stav, který se mě postupně zmocňoval, jak jsem trávil více času v tunelu. Představoval jsem si, že tento stav mysli určitě souvisí se zvláštním energetickým stavem tunelu a s materiálem, ze kterého je vyroben. Jeho geometrie byla impozantní, i když velmi jednoduchá, stejně jako řada dalších zvláštních podmínek, které přispěly k podivnému celku. Například teplota uvnitř byla vždy 26 stupňů Celsia.
Všechno bylo dokonale čisté a za celou dobu naší cesty jsem nezaznamenal žádný prach. Nakonec nastalo úplné ticho, které bylo rušeno jen nepatrným bzučením elektrických vozidel, kterými jsme cestovali. Nejsilnější vliv na mě mělo indigové světlo, které způsobem, kterému jsem nerozuměl, vytvářelo pocit nostalgie v mé duši, která mě téměř přiměla ztratit kontakt s okolní realitou, abych se mohl ponořit do sebe k něčemu, o čem jsem cítil, že mě přitahuje jako silný magnet.
Cézar mi vysvětlil, že tyto podmínky jsou ideální pro introspekci a pro nejhlubší meditaci, ale to není vhodné pro současnou situaci, protože jsme potřebovali zůstat bdělí a aktivní z psychosomatického hlediska. Proto upravil viditelnost čelního skla tak, aby na mě už vnímání pohybu tunelem a indigového světla nemělo tak silný vliv. Brzy jsem pocítil účinky tohoto opatření, protože jsem znovu začal být zvědavý a chtěl jsem zjistit nové věci. Dokonce jsem si dovolil provést analytické pozorování a všiml jsem si, že možná tyto pocity byly ve skutečnosti mentálními odrazy a že prostřednictvím pevné kontroly mysli je bylo možné zcela ovládat.

Aiden byl stále více zaměstnán svými výpočty na počítači. Všiml jsem si, že během přestávky mu Cézar podal jakýsi speciální pevný disk, na kterém uchovává ultra tajná data týkající se našeho cíle v Egyptě. Mladý americký génius se pak hluboce soustředil na své výpočty a soustředil se natolik, že vypadal úplně vytržený z reality kolem sebe. I když jsem se k němu přiblížil, abych mu dal jeho příděl jídla, zdálo se, že si mé přítomnosti není vědom. Nikdy jsem nic takového neviděl. Jeho mentální pohlcení bylo úžasné a vypadalo to, že jeho mysl byla skutečně připojena k tomu velmi pokročilému výpočetnímu zařízení. Podíval jsem se na jeho tvář a viděl, že má napůl zavřené oči, jako by byl ve stavu transu. Díval se přímo na malou holografickou projekci nad rozhraním počítače, zatímco jeho prsty se rychle pohybovaly, když se dotýkaly jednoho nebo druhého hologramového bodu. Viděl jsem záblesky a obrazy, které se neustále měnily. Byly tam fragmenty budov a chodeb, všechny uspořádané na dvou vertikálních sloupcích, na kterých byla zobrazena různá data. V určité chvíli jsem si všiml zjevení tří pyramid poblíž Káhiry a pak se obraz zaměřil na Velkou pyramidu. Obraz sestoupil do země a pod základnu pyramidy, kde ztmavl a zbarvil se indigově jako světlo tunelu, kterým jsme procházeli. Pak jsem viděl, jak se Aiden najednou zastavil. Zůstal bez hnutí a zíral na hologram, který mu prakticky nic neukazoval. Zůstal ochrnutý, ale moje intuice mi říkala, že ta chvíle byla velmi choulostivá a že „spolupracoval“ s počítačem. Nemohl jsem si pomoct a zeptal jsem se, jakou mysl takový člověk měl a jak byla strukturovaná. Jak vnímal vnější svět a co cítil v takových chvílích, kdy prakticky vytvořil jemné spojení se svým počítačem? Viděl jsem, jak se prsteníček a prostředníček jeho pravé ruky pohybují velmi pomalu na fyzickém rozhraní počítače. To nemělo prakticky žádné spojení s klávesnicí běžného notebooku, kromě středové kruhové oblasti, uvnitř které byl druhý kruh se stejným středem jako ten první, zbytek jeho povrchu byl pokryt nějakým druhem různě velkých a barevných obdélníky. Na těchto obdélnících byly vyryty některé znaky, které jsem nikdy předtím  neviděl. Kromě čísel doprovázejících tyto znaky jsem nepochopil význam žádného z vyobrazení. Když se jich dotkl, obdélníky byly nenápadně osvětleny, ale okraje byly osvětleny intenzivněji.