Část 6
POHOŘÍ BUCEGI 6: Cézar byl výjimečné dítě, ale ve škole se nijak zvlášť neprojevoval. Až jednou na sebe upozornil (bylo mu asi 7 let), když dostali na domácí úkol naučit se poměrně dlouhou báseň a on si ji jen poslechl od učitele a už ji celou uměl. Jeho rodiče byli tenkrát předvoláni do školy a museli lhát, že se to malý chlapec asi naučil doma předem. Jenže učitel to jen tak nevzdal a příště přečetl opět básničku a vyzkoušel Cézara. A chlapec básničku uměl. Naštěstí se ale na vše brzy zapomnělo, jelikož tomu nebyla věnována pozornost. A Cézar se tím naučil už v dětském věku, jak na sebe neupozorňovat.
Bylo mu asi 10 let, když se stala další zvláštní událost. Tedy - zvláštní pro jeho okolí, nikoliv pro něj samotného. Přijela k nim na návštěvu teta a Cézar na ni reagoval zvláštně - když se s ní setkal, jen se podíval skrz ni a odešel z místnosti. Pak se jen ptal, kdy teta odjíždí zpět domů a opakoval, aby nejezdila autem. Teta mu ukázala lístky na vlak a Cézar se teprve pak uklidnil.
Jenže teta ráno zaspala a vlak jí ujel. Rozhodla se tedy jet autem s několika dalšími osobami. Auto nabouralo a všichni vyvázli s lehčími poraněními, jen teta zemřela.
Celý "incident" zapsali rodiče do pravidelné měsíční zprávy pro plukovníka tajných služeb. Ale byla to jen kapka v moři oproti události, která následovala a která měla za následek, že byl Cézar rodině odebrán.
Cézar byl sice desetiletý, ale úroveň jeho vnímání a úsudku byla mnohem výše. Nehrál si s dětmi ze sousedství, sedával pohroužen do sebe a svých myšlenek.
Když se ho později ptali, co prožívá a o čem přemýšlí, odpověděl: „Je velmi obtížné, popsat běžnými termíny určité skutečnosti, které nespadají do standardní kategorie logiky a rozumu, které nyní převládají, zejména v západním pohledu na život. Spíše,
tyto jemné světy jsou blíže příběhům hinduistických mystiků vyprávějících o svém duchovnu, jsou to zážitky velmi podobné těm, které jsem sám prožil."
Zažíval záhadné stavy mysli, kdy cestoval mimo své tělo a když se vrátil do fyzické reality, točila se mu hlava a chvíli nemohl ani poznat místo, kde se nachází. Předměty byly neostré a on se musel dlouho napojovat na svůj obvyklý stav. Cítil se pohlcený jemnými dimenzemi. Sám návraty popsal takto:
„Pro snazší pochopení si představte, že žijete několik let v jednom z největších měst světa, kde je vaše životní úroveň velmi vysoká. Pak vás okolnosti zavedou na opuštěný malý ostrov uprostřed oceánu, kde jsou skály a útesy a těžké a primitivní životní podmínky. Skok zpět je obrovský a bude trvat chvíli, než se adekvátně přizpůsobíte."
LIdská mysl je úzce spojena s tělesnými vlivy, ale po pilném cvičení se lze odpojit od všech pocitů. Cézar poznal, že obyčejná lidská mysl není schopna pochopit úžasnost a bohatost jemných nuancí povznesených světů. A také si uvědomil, že normálním lidem nikdy nebude umět popsat ony světy, kde se v mysli mohl pohybovat on sám.
Jednou při velmi hluboké meditaci vystoupil z reality a stalo se něco, co ani sám nečekal - jeho tělo se vznášelo nad postelí, nad níž ležel. Do té chvíle vkročila jeho matka a byla hluboce šokována. Cézar, vytržen z meditace, padl zpět na postel a narazil si při tom krk a rameno.
Matka nebyla schopna ustát sílu toho okamžiku. Vše řekla otci a vše ohlásili "dohlížejícímu" plukovníkovi. V noci pak přijelo tmavé auto, Cézara naložili a od té doby jej rodiče už nikdy nespatřili a ani on je.