NOVÝ DĚJEPIS

CESTA ZA MACHANDI

Peter Moon, Elinor a Repa Sundhi se vydali na cestu. Pod vrcholem už čekalo několik lidí a láma vysvětlil, že je budou doprovázet při cestě na vrchol. Přidal se k nim cestou i yidam.

Skupinu tvořili mladí lidé 20-25 let a všichni vypadali vyspělejší, než kolik byl jejich věk. 
"Každý z nich má tak či onak jemné karmické spojení s těmito místy a ve své předchozí existenci dosáhl zvláštních zásluh," vysvětlil láma, "jejich mysl a psychika jsou připraveny na události, které přijdou, a oni sami budou hrát důležitou roli v úžasných proměnách tohoto národa. Jejich přítomnost zde je způsobena postupnými zasvěceními, která obdrželi od Machandi během snů. Je to ona, kdo jim řekl čas a místo, kde mají přijít, ale aby je přesvědčila, musela se několikrát objevit v jejich snech. Takové akce jsou vzácné, ale velmi důležité."
Později Repa Sundhi potvrdil Peterovi, že ani jeden z nich ale nevidí yidama.

Po cestě spatřili mezi stromy sloup bílého světla, mířícího vzhůru. Byl rozptýlený a měl slabou intenzitu, asi 5 cm v průměru. Po zaostření pohledu bylo vidět více sloupů světla výše na hoře samotné. Láma vysvětlil, že v podzemí je impozantní zdroj energie a že vrchol Gugu skrývá mnoho záhad, starých tisíce let.

Když dorazili k vrcholu hory, z ničeho nic je zepředu zasáhl velmi studený a silný vítr. Vrchol hory se ihned zahalil do černa s hrozivými mraky, které se valily s tupým a vzdáleným duněním.

Peter Moon:
"Zatímco jsem spíše ustaraně pozoroval oblohu, která se rychle zakrývala a předpovídala strašlivou bouři, šokovalo mě extrémně silné osvětlení, které vycházelo z valících se mraků a dopadalo na samotný vrchol vrcholu hory. Hluk byl ohromující, otřásl naší bytostí. Viděl jsem oslepující jas obřího osvětlení, který se šířil celou cestu dolů z hory; a ještě dál, fialový a fialový proud, který vytvářel zvláštní nadpozemský dojem. V tu samou chvíli jsem uviděl kousek napravo a výše ovčín se zvířaty, která se nervózně pohybovala ve výběhu. Co mě ale při pohledu na tu téměř neskutečnou krajinu opravdu vyděsilo, byli tři obří ovčáčtí psi, kteří se k nám zuřivě blížili obrovskými skoky. Ta zvířata byla neobvykle velká a divoká a jejich obrovské tesáky jako by se blýskaly v démonickém úsměvu. Nejhlubší dojem na mě udělaly mimořádné skoky, které podnikali. Tyto skoky byly nemožné ani pro gazelu. A co víc, výška, které dosáhli ve vzduchu, byla pro hlídací psy nepředstavitelná, bez ohledu na to, jak dobře vycvičený. Nedělal jsem si žádné iluze o záměrech těch děsivých zjevení, ale zpomalený pohyb jejich pohybů, jak jsem to vnímal ve svém vědomí, mi umožnil věnovat pozornost ostatním členům skupiny, než mě zachvátila čirá panika. Sledoval jsem Repu Sundhiho, který byl nehybný a obrácený k vrcholu. Zdálo se, že je z té krajiny úplně vytržený a zaostřený jiným směrem. Elinor se pomalu narovnával a otáčel hlavu k postupujícím psům. V tu chvíli yidam udělal krok stranou ve směru, odkud přicházeli, a natáhl pravou ruku s otevřenou dlaní v gestu zastavení akce. Viděl jsem, jak vzduch kolem něj začal jiskřit, když vyzařoval fosforeskující bílé světlo. Jeho gigantický a příšerný vzhled by vyděsil každého. Psi náhle přestali, ale dál divoce štěkali ze vzdálenosti asi padesáti metrů od nás. Poskakovali a kroutili se, ale nemohli překonat padesátimetrovou hranici. Jas světla se nyní postupně snižoval a vytvářel v údolí podivné stíny. Když nás znovu obklopila tma, neviděl jsem nic. I tak jsem dokázal rozeznat, co by mohl být ovčín výše v hoře. Nastalo těžké ticho, přerušované jen občas hromem dunícím z dálky. Pak jsem si uvědomil, že jsem se vrátil k normálnímu vnímání událostí kolem sebe. Zatímco jsme stále stoupali na horu, přiblížil jsem se k Repovi Sundhimu a krátce jsem mu řekl, čeho jsem byl před chvílí svědkem. Odpověděl, že moje vnímání bylo hlavně na jemné úrovni. Divocí psi byli ve skutečnosti ztělesněním astrálních démonických entit, které na nás chtěly zaútočit a vyvolat intenzivní stav strachu, aby zastavily normální rozvíjení zasvěcení, ke kterému mělo dojít té noci. Ve fyzické realitě však devatenáct mladíků nevidělo ani neslyšelo nic kromě strašlivého osvětlení, které dopadalo na vrchol Gugu. Láma odhalil, že jsem byl schopen mít tyto vjemy díky milosti bohyně Machandi.

Byl jsem tehdy svědkem mimořádného jevu. Celá naše skupina byla zahalena v jakémsi světle, které nás zakrývalo a zcela izolovalo od hrozných atmosférických jevů, jimiž jsme byli obklopeni. Blesky zesílily a dopadly na zem velmi blízko nás. Viděl jsem, jak déšť ustává na hranici rozptýleného světla, které nás obklopovalo jako ochranný plášť. Na pokyn Repy Sundhiho jsme se všichni posadili. Byl jsem si jist, že naši ochranu vytvořil yidam, který nás chránil před hněvem přírody. Viděl jsem kolem sebe téměř neuvěřitelný projev atmosférické síly a energie. Vzduchem létaly keře, vodní víry zuřivě narážely na stromy a blesky se střídaly s apokalyptickými hromy. Uprostřed všeho toho děsivého chaosu jsem si v úžasu všiml, jak se kámen hory před námi, který byl ve vzdálenosti asi dvaceti metrů, postupně zprůhledňoval a odhaloval velkou jeskyni uvnitř vrcholu. Obklopena nádherně jasnou aurou, Machandi vystoupila z vnitřku jeskyně."

Vítr se utišil a bouře utichla. Z těla bohyně vyzařovaly paprsky mnohobarevného světla jako duha a šířily se všemi směry.Když zvedla ruce na úroveň ramen s dlaněmi vzhůru, mraky se roztrhaly a odhalily světelný kruh, jehož průměr se postupně zvětšoval, až zabíral téměř třetinu oblohy. Z této oblasti vycházelo lehce narůžovělé bílé světlo, které osvětlovalo mraky a vytvářelo grandiózní efekty ohromujícího realismu. Jako ve vznešeném snu jsem pak viděl sestupovat magické světlo, které pokrylo nás i zem kolem nás.

K naší skupině se rychle přibližovaly paprsky světla s desítkami astrálních entit, entit, jejichž průsvitné formy byly dokonalým ztělesněním čistoty a krásy. I oni vyzařovali intenzivní světlo, ale jiných barev a nuancí než Machandi. Ohromeně jsem pozoroval ty entity s jejich lidskými podobami, jak se zastavily ve vzduchu výše než Machandi a vznášely se kolem nás. Jejich usměvavé šťastné tváře vyzařovaly nepřekonatelné štěstí. Všiml jsem si, že někteří z nich mají tak jasné tváře, že jsem místo pravidelných rysů viděl jen ovál bílého světla.

Machandi telepaticky mluvila ke každému ze skupiny. Intuitivně jsem věděl, že bohyně stejným způsobem současně oslovuje ostatních devatenáct lidí ve skupině a pochopil jsem, že každý z nás dostává poselství přizpůsobené naší vlastní osobnosti a konkrétním individualitám. Machandi nám nabídla vzácné učení o lidskosti a způsobu, jakým musíme jednat, abychom byli ve svých misích zcela úspěšní.