Část 42
POSVÁTNÁ JESKYNĚ
Dovnitř vstoupili všichni, i yidam. Přede všemi se po chvíli objevil osvětlený otvor a za ním velká jeskyně, jejíž strop byl o něco vyšší než štěrbina vchodu.
Jeskyně byla nenápadně osvětlena velmi příjemným světle modrým světlem, jehož zdroj nebyl nikde vidět. Vzduch byl v porovnání s venkovní teplotou téměř teplý. Na stěnách se třpytily krápníky a skalní stěny vytvářely pohádkové pozadí, které bylo umocněno diskrétním šuměním křišťálově čisté vody.
Peter Moon vypráví:
Repa Sundhi mi poradil, abych udělal ještě pár kroků vpřed, zatímco on spolu s yidamem a Elinorem zůstane u vchodu. Došel jsem k jednomu většímu skalnímu útvaru, který byl pokrytý malými krystaly křemene. Najednou se mi zrychlil tep a celé mé tělo bylo zahaleno žárem. Moje mysl byla stažena jako ve víru a vše kolem mě se jakoby přiblížilo a točilo se velkou rychlostí. Pak se všechno najednou uklidnilo a já si teď připadal, jako bych se právě vrátil z dlouhé cesty, i když moje rozrušení pravděpodobně netrvalo déle než pár sekund. Byl jsem vyrovnaný, zahalený hlubokým vnitřním klidem.
Tehdy jsem uviděl bohyni.
Jsem si dobře vědom toho, že nikdy nebudu schopen slovy věrně popsat, co jsem v těchto jedinečných okamžicích cítil. Jsme zvyklí žít ve velmi omezené realitě, která nám nedává mnohem bohatší a mnohem jemnější škálu zážitků a pocitů světů, které jsou nadřazené fyzické rovině. Mysl obyčejného člověka je tak stažena do dimenze, ve které žije, a zájmů, které má, že když je konfrontován s realitou přesahující jeho schopnosti chápání, má tendenci blokovat a dokonce odmítat to, co vnímá. Naštěstí, protože jsem již v předchozích situacích prošel takovými fázemi, měl jsem v těchto věcech určité zkušenosti. Zde však byla situace jiná.
Poprvé v životě jsem se setkal s bytostí, která byla zjevně z jiného světa - ze světa, o kterém jsem neměl nejmenší tušení. I tak jsem hned poznal, že je to velmi vznešené božstvo. Nedokážu moc dobře vysvětlit, jak jsem to věděl. Při pohledu do její tváře jsem cítil velmi intenzivní emoce. Měl jsem jen velmi omezené znalosti panteonu indických božstev. Nějakým způsobem moje podvědomí spojilo všechny informace do jednoznačného a velmi jasného závěru. Nebo to možná byl velmi silný telepatický přenos, který určil hlubokou víru v mé bytosti. Bez ohledu na důvod jsem věděl, že čelím bohyni.
Ohromeně jsem sledoval, jak se ke mně přibližuje. Tehdy jsem měl pocit, že se pohybuje pomalu, jako by chodila po vodě, i když jsem velmi dobře viděl, že její nohy jsou na zemi.
Čím více se blížila, tím větší tlak jsem cítil na svém těle, takže mě to málem tlačilo dozadu.
Srdce mi bušilo jako o závod a cítil jsem, jak mi krev proudí tělem. Všechno kolem mě se roztahovalo, jak se věci stávaly jasnějšími a jasnějšími.
Bohyně se hýbala. Nikdo nemohl zůstat lhostejný k jejímu úžasnému vzhledu nebo odolat jejímu intenzivnímu pohledu. Na ženu byla velmi vysoká. Myslím, že její tělo bylo téměř dva metry vysoké, ale dokonale harmonické. Něco tak rozkošného jsem ještě neviděl, popsal bych naprostou dokonalost formy. Dokonce i teď, když to všechno píšu, je obraz bohyně v mé mysli tak živý, že jen tím, že se mentálně promítnu do těch mimořádných okamžiků, které jsem prožil, vidím vše do nejjemnějších detailů a přesně tak, jak jsem to vnímal tenkrát.
Její impozantní výška byla zdvojnásobena mimořádným zářením, které vyzařovala téměř viditelným způsobem. Všiml jsem si něčeho podobného s yidamem, když jsem viděl, jak vzduch vibruje kolem jejího těla. Toto tajemné záření vycházelo z těla jako paprsky, ale nebyly to paprsky světla, ale spíše vibrace
Nevypadala jako žádná ze známých lidských ras. Její kůže byla modrá s několika odstíny tmavě modré a byla velmi hladká a vznešeně se leskla v odrazu světla a krystalů v jeskyni. Její vůně byla mimořádná. Byla oděna v zeleném šatu, na rukou jí jemně cinkaly zlaté náramky. Dále následuje rozsáhlý popis bohyně, který vynechávám. Je tam popsáno, jak Peter cítil vibrace, když se ho dotkla, jak k němu mluvila zvláštním druhem hlasu, který nevypadal jako lidský a připomínal spíš znící kytarovou strunu.