Část 41
PROLNUTÍ REALIT NA CESTĚ
Láma Repa Sundhi, Peter Moon a Elinor se vydali po delší cestě džípem dál pěšky do nitra hor. Postupně se v jejich blízkosti zhmotnil i yidam a poskytoval po celý zbytek cesty pocit absolutního bezpečí. V průběhu cesty měl Peter Moon pocit, že se mu rozmazává vidění, že vnímá krajinu jinak, než obvyklým pohledem. Jako by se okolí zatmavilo a jeho pohled se zúžil jen na cestu. Láma mu to vysvětluje:
"Nikdo a nic zřejmě nedokázalo přesvědčit člověka, že realita, ve které žije, není přesně taková, jak ji vnímá. Ale jak se právě teď máte možnost sami přesvědčit, tato víra je mylná. Všechny lidské přesvědčení a předsudky týkající se hmoty a zákonů klasické fyziky se ukázaly jako nepravdivé a nepoužitelné. Problém je v tom, že během svých nesčetných existencí si lidská bytost postupně upevnila tato falešná přesvědčení a předsudky v ústředním ohnisku, které, jak si myslí, představuje jeho individualita."
Jak šli, uvědomoval si Peter Moon stále více, že se okolí začalo měnit. Láma mu oznámil, že se nacházejí téměř na vrcholu Tibetských hor. Tento šok vysvětlil právě prolínáním realit.
Hlas Repy Sundhiho zněl podivně blízko a zřetelně, dokonce i v tomto velmi velkém údolí. Musel jsem se zabalit do svého svetru. Teplota vzduchu byla mnohem nižší, než by v té výšce a při takovém počasí měla být. Zeptal jsem se lamy, jak je to možné.
"To dělá yidam. Je to jeho příspěvek této cestě. Domnívali jsme se, že to jsou pro nás všechny příznivější podmínky."
Repa Sundhi vysvětlil, že nejsou v žádné turistické oblasti.
"Tato hora je chráněna velmi rafinovaně. Jen velmi málo poutníků sem má přístup a pouze z milosti některých velmi vysokých božstev. Na tyto dva vrcholy nelze vylézt. Jediná cesta na druhou stranu vede tajnou chodbou, kterou málokdo na světě zná. Jste na hranici mezi dvěma velmi odlišnými světy."
Na cestě k tajnému místu se ocitli na úpatí dvou vysokých hor, které - jak bylo vidět zblízka - neměly ostré hrany, proto tedy nebylo možné na ně vylézt. Po nějaké době se v jedné z nich objevila vysoká, ale úzká (asi na šířku ramen) štěrbina. Byla v ní absolutní tma a Peter dostal velký strach. Láma ho uklidnil:
"Neboj se, dovnitř vstoupíme jen yidam a já. Ty a Elinor na nás budete čekat zde."
Petera strach neopustil, i když ho Elinor uklidnil, že na podobných cestách už s lámou byl, např. v Andách v Peru nebo v Himalájích. Napadlo ho, že samotnému by mu trvalo snad roky, než by se z tohoto místa v Tibetu dokázal dostat zpět do Rumunska. Dále píše:
Zatímco jsme si vyměňovali dojmy na toto téma, Repa Sundhi a yidam vyšli z temného otvoru v hoře a dali nám znamení, abychom se přiblížili. Dostali jsme se k obrovské štěrbině, ale ve tmě jsem nic neviděl. Stěny u vchodu byly mírně členité a vysekané do horské skály v jednoduchém tvaru obdélníku, jehož výška byla mnohem větší než šířka. Když jsem se přiblížil ke skalní stěně, přemohl mě silný emocionální stav. Cítil jsem, že je tam něco tajemného, něco hluboce tajemného, o čem jsem nic nevěděl. Repa Sundhi se na mě velmi laskavě podíval a promluvil.
„Nyní vstoupíš do této hory a najdeš všechny odpovědi na své otázky o účelu této cesty. Tento okamžik je důležitý, protože spustí řadu pozitivních akcí v lavině prostřednictvím základního spouštěče, který také zahrnuje tvoji bytost. Ale neboj se. Ještě chvíli s tebou budeme."
Poté, co to řekl, vzal Repa Sundhi mou pravou ruku do své levé a naznačil mi, abych ho následoval. Se srdcem v kalhotách jsem vstoupil do nedozírné temnoty uvnitř hory.