Část 4
POHOŘÍ BUCEGI 4: Cézar byl výjimečná osobnost. Byl skromný, upřímný a nadaný zvláštními schopnostmi, ale nijak se nevyvyšoval.
Vyprávěl mi (Peter Moon) o svých zážitcích a příhodách a jelikož jsem byl v minulosti několik let vládním poradcem, bylo mi povoleno s ním trávit čas a mohl jsem se tak na vlastní oči přesvědčit, že Cézar nelže. Přesvědčil mě o realitě, kterou nešlo popřít. Totiž že některé lidské bytosti jsou daleko nad naším pojmovým a mentálním standardem. A pokud se tak rozhodnou, mohou tyto lidské bytosti proměnit osudy jiných lidí silou svých nadřazených schopností.
Jeden nesporný důkaz Cezarových schopností přišel s naším úplně prvním setkáním, o které požádal nějaký ten rok zpátky.
Dorazil jsem na místo setkání přímo z práce v jednom z vozů instituce. Byla noc a lilo, takže jsem čekal na Cézara ve voze a povídal si s řidičem. Po několika minutách náhle Cézar otevřel dveře auta, přeskočil všechny formality, posadil se vedle mě na zadní sedadlo a začal mluvit přátelsky a velmi klidně a přímo k věci.
Rychle jsem byl vtažen do předmětu našeho rozhovoru, takže jsem to pochopil až po několika minutách, co se stalo. Uvědomil jsem si, že řidič již nastartoval motor a jel tiše na nějaké místo určení, aniž bych ho o to já nebo Cezar požádal. Najednou jsme stáli před hotelem Sofitel, kde Cezar si zarezervoval pokoj.
Vyjádřil jsem své zmatení z toho, jak řidič sem vlastně řidič dojel, když nedostal žádné pokyny. Zatímco jsme mířili do jeho pokoje, Cezar mi řekl, že v některých případech se slova ukázala jako zbytečná a mentální funkce, když je dobře řízena a očištěna od vnějších rušení, může fungovat stejně efektivně jako slova. Jinými slovy, shrnul pro mě principy telepatie. Nejdřív jsem si myslel, že si ze mě dělá legraci; ale hned na to mi řekl, jak to udělal: právě v tu chvíli, kdy nastoupil do auta a pozdravil a posadil se vedle
mě, poslal řidiči mentální pokyny pro nastartování motoru a směrování do konkrétní destinace. V přesvědčení, že slyšel ústní pokyn, řidič jednal podle toho.
„Když je trénink v tomto směru intenzivní a vytrvalý, telepatický přenos myšlenky už není problém,“ řekl Cezar s lehkým úsměvem.
Když jsme vešli do jeho pokoje, nakreslil mi vše na kus papíru. A vysvětlil to takto:
„Předpokládejme, že jednotlivec A je součástí společenství jednotlivců. Jeho myšlenky, které nejsou silné, se mísí s myšlenkami jiných lidí, což má za následek mentální „mlhu“, protože takové myšlenky jsou obvykle slabé, nejasné a špatně definované. Jsou to jen útržky povrchních, nedopečených nápadů. Dá se tedy říci, že každý z těchto jedinců žije v relativní izolaci, ve vlastním mentálním světě. A myšlenky tohoto jedince jsou ovlivněny myšlenkami v okolí. Nejčastěji tyto vnější vlivy vnímají nevědomě, jako pouhé změny dispozice nebo vnitřní stavy mysli. Proto jsem použil termín mentální ‚mlha‘ – protože lidé se na této úrovni nevidí, podobně jako loď v mlze na moři bez kormidla."
„Pokud ale jedinec vyšle velmi koncentrovanou myšlenku, bude tato myšlenka dokonale podobná zaostřenému světelnému paprsku, jako laser. Pokud pak jedinec nasměruje svůj mentální paprsek
s velkou přesností k jinému jedinci B, pak to ten druhý bude vnímat a mentálně „vidět“ ten paprsek jako silné světlo skrz ‚mlhu‘ kolem, jako světlo majáku pro navádění plavidel ke břehu. Tento proces je tedy jednoduchý, ale vyžaduje pečlivé školení.“