NOVÝ DĚJEPIS

Peter Moon, který vydal knihu Transylvánský úsvit Radu Cinamara, byl telefonicky kontaktován člověkem, který mu sdělil, že se s ním chce setkat tibetský láma. Ačkoliv tomu Peter Moon nedával příliš šancí, rozhodl se na schůzku jít. 
Konala se v domě obklopeném krásnou zahradou, dveře otevřel asi 26letý blonďatý mladík a představil se, jeho jméno bylo pro účely knihy změněno na "Elinor".
V rozhovoru Elinor prohlásil, že je úplně jedno, jak se mu bude říkat, protože si stejně bude muset jméno brzy změnit, protože mu není tolik, na kolik vypadá, totiž necelých 30, ale že mu je 65 let.
Peter nejprve nevěřil, pak ho podezíral, že užívá monolitické zlato z Bucegi.

Elinor se srdečně zasmál a posadil se na židli. To zmírnilo napětí v místnosti, které vzniklo po připomínce monoligického zlata k omlazení.
"Jsem ráda, že tě mohu uklidnit alespoň v tomto," řekl Elinor. „Narodil jsem se v Oradei za naprosto normálních okolností. Žil jsem tam až do svých 28 let, kdy jsem se přestěhoval do Bukurešti. Stalo se to po zásadní události, která se stala v mém životě."
(Oradea je čtvrtmilionové město v severozápadní Transylvánii, dříve maďarské město, leží na hranici Rumunska a po první světové válce byla udělena Rumunsku).
Elinor pokračoval:
„Vím, že příslušný prášek byl jedním z horkých objevů pohoří Bucegi, kam jste měli přístup i vy. Možná budete překvapeni, ale vím o tom docela dost podrobností a brzy zjistíte proč. Co se mě však týká, můj vnější vzhled a dlouhověkost nejsou způsobeny požitím monatomického zlatého prášku. Chci říct, že můj vzhled, navzdory mému skutečnému věku, není důsledkem toho, že používám monatomický zlatý prášek, ale je to způsobeno zařízením, které podle mého názoru ještě více ztěžuje pochopení interakce mezi člověkem a energií času....
...V té době jsem se právě chystal založit vlastní rodinu. Moje snoubenka měla plné ruce práce s organizací svatby, která se měla konat o dva měsíce později. Během jednoho z těch dnů jsem dostal doporučený dopis, ale adresa odesílatele byla jen poštovní přihrádka na jedné z pošt zde v Bukurešti. V obálce bylo několik jemně napsaných stránek v poměrně neobratné formulaci. S velkým úžasem jsem pak zjistil, že ten, kdo mi píše, je praotec mé vlastní rodiny, o kterém jsem já ani moji rodiče nic nevěděli. Přesto vše nasvědčovalo tomu, že mě autor dopisu velmi dobře zná, zmínil se o některých milnících mého dosavadního života a také popsal některé důležité chvíle u každého člena mé rodiny. Byl jsem však požádán, abych obsah tohoto dopisu nikomu neprozradil, protože odhaluje informace, které jsou pro mě cenné.
Můj přede opravdu pocházel z rodové linie mého otce, ale skutečný problém byl v tom, že tvrdil, že se narodil v roce 1424 v Německu v oblasti, která dnes bude asi Kolín  nad Rýnem. Řekl, že jeho otec byl známý obchodník, který několikrát cestoval do Malé Asie za obchodem. Obvykle cestoval se svou rodinou, ale podruhé, když můj předek doprovázel svého otce, byla jejich karavana napadena a okradena gangem násilníků. Jeho rodiče byli zabiti a on, v té době čtrnáctiletý, byl prodán jako otrok králi z nižší královské rodiny, který vládl nad územím ve starověké Persii....
...jako mladý hoch obsluhoval kouzelníka na králově dvoře a kouzelník si ho vzal jako učedníka. Tímto způsobem se můj předek stal učedníkem jednoho z největších kouzelníků té doby, který, jak se v dopise říkalo, ve skutečnosti praktikoval alchymii, velmi tajnou vědu, jejíž hluboká tajemství znali jen skutečně moudří....
... ačkoli byl v kouzelnických službách více než dvacet let, nikdy si nevšiml žádné změny ve fyzickém aspektu svého pána (kouzelníka) nebo jakékoli známky fyzického nebo duševního úpadku. Přestože se chtěl dozvědět více o tajemství mládí svého pána, ten se tomuto tématu vždy vyhýbal. Po 23 letech v učení kouzelník řekl mému příbuznému, že se ve své fyzické podobě už spolu neuvidí. Proč odchází ani kam jde, neřekl. Mému předkovi bylo tehdy skoro čtyřicet a jako poslední a nejcennější dárek dostal od svého pána podivný předmět vyrobený ze speciální kovové slitiny. Bylo mu řečeno, že dokud zůstane v blízkosti toho objektu, nikdy nezestárne a bude žít tisíce let. Kouzelník mu také dal několik cenných rad o tom, jak by mohl získat tuto speciální slitinu sám a potřebné pokyny, aby dosáhl konečného tvaru předmětu. Té noci jeho pán zmizel a už ho nikdo nespatřil....
.... můj předek se pokoušel podivnou slitinu vyrobit, ale protože nestárnul, postupně se přestal snažit a raději cestoval a zdokonaloval se ve svém umění. Bylo mu 250 let, když založil rodinu a měl 3 děti - chlapce a dvě dívky. Chlapci svěřil tajemství o záhadné slitině a nestárnutí....
... nejdůležitější bylo nikdy nevyčnívat, neupozorňovat na sebe a často měnit svou identitu a místo pobytu.

Elinor slíbil, že tibetský láma dorazí každou chvíli, ale že je důležité, aby předtím on vyprávěl Peterovi svůj příběh.

„Mému předkovi bylo v té době skoro 500 let. Nejen, že nezestárnul, ale dokonce omládnul. Jediné, co se za těch mnoho let změnilo, byl jeho pohled a způsob vnímání světa. Jeho vědomí bylo značně povzneseno,  jeho priority se zcela změnily. V dopise mi sdělil, že se mu podařilo dosáhnout touhy každého opravdového alchymisty: získal kámen mudrců. Vysvětlil, že by to nebylo možné, aniž by nejprve hluboce porozuměl podstatě života a samotného vesmíru, jakož i dalším záhadám poznání, které mu byly během jeho existence odhaleny. Stalo se to v Austrálii, kde se ukrýval před začátkem 1. sv. války v Evropě.

... stal se dokonalým alchymistou, sepsal celý dlouhý genealogický spis, napsal dvě knihy o záhadách alchymistických symbolů a několik dalších rukopisů o esoterice forem a kódovaných jazyků. 

...Zkušenost několika století jeho života ukázala mému předkovi, že není vůbec snadné rychle cestovat v čase, zvláště v moderní společnosti. Čím technologičtější byl svět a čím složitější komunikace, tím obtížnější bylo ospravedlnit jeho přítomnost po velmi dlouhou dobu na jednom místě. V dopise přiznal, že díky hluboké proměně, která se mu stala, pochopil, že má duchovní poslání, které již nemůže ignorovat. To však bylo stále obtížnější, protože se už nemohl objevovat na veřejnosti, musel často měnit svou identitu a domov a musel být velmi opatrný s každým, koho si vybral, aby přinesl světu jeho poselství.

...Paradoxně, nesmrtelnost – která je pro mnoho lidí nesmírně žádoucí a záviděná – se v moderní společnosti stává tísnivou. Je to jen ze sobecké perspektivy, protože obecně řečeno, člověk si chce pouze užívat různých potěšení a příležitostí, které může nabídnout velmi dlouhý život a nezměněné mládí. Jenže vzácný dar pohádkové dlouhověkosti nesmí být promarněn. Proto je základním prvkem odpovědnost a nutnost sladit protiklady. To zahrnuje hluboké pochopení života a hlavního cíle lidské existence.

...Když byl můj přede v Austrálii, kontaktovali ho zástupci vyšší civilizace a hierarchie týkající se naší planety. 
Poté pro něj bylo již docela snadné získat velmi komplikovanou slitinu, ze které byl vyroben předmět zajišťující jeho nesmrtelnost. Napsal, že dokonce objevil jednodušší způsob výroby, ale zmínil, že zvláštní tvar předmětu musel zůstat nezměněn. Předpokládal, že budu zvědavý na podstatu, co určuje prodloužení fyzického života, když se kolem toho předmětu nachází lidská bytost; a vysvětlil, že abych pochopil, potřebuji nejprve pevné esoterické znalosti. V zásadě řekl, že by to mohl nazvat fenomén ladění frekvence vibrací slitiny na konkrétní frekvenci vibrací lidského těla. Jinými slovy, vznikla jakási jemná energetická vzájemná interakce mezi kovovým předmětem a bytostí v jeho blízkosti...."