Část 26
BUCEGI 26
Všichni už znáte cyklus precese Země. Trvá 25 920 let. Je to doba, v níž se souhvězdí na naší planetě vrací na stejné místo. Vždy po tomto časovém úseku.
Klíčem bylo sledovat holografickou projekci od začátku do konce a pak vypočítat, kolik (každý přibližně 26 000 let) to celkem uběhlo. Mohli bychom například vyvodit závěr, že stavba v pohoří Bucegi byla postavena asi před 50–55 000 lety, protože byl promítán obraz Velké galerie a hlavní místnosti se všemi předměty uvnitř tak, jak jsme je našli, na pozadí s postavením souhvězdí vůči Zemi.
Zobrazen byl i přechod mezi dvěma precesemi.
Bylo to znepokojivé, protože byla vidět i pravda o egyptské civilizaci a způsobu, jakým byly vybudovány velké egyptské stavby, pravda, která je zcela odlišná od hloupostí, které dnes tvrdí egyptologové. Projekce ukazovala, co se skutečně stalo během velké potopy, stejně jako zárodky lidské civilizace, která ji následovala, a jak později civilizace zalidnily Evropu, Asii a Afriku. Tyto aspekty zatím nebylo dovoleno prozradit, protože implikují skutečnosti příliš šokující pro mentalitu, představy a znalosti současného člověka.
Dále projekce zobrazovala hlavní historické aspekty evoluce různých ras na naší planetě až do 5. století našeho letopočtu. To znamenalo, že obři, kteří postavili celou strukturu uvnitř hory, měli přístup k časovým přímkám, nebo – a tato situace vypadá pravděpodobněji kvůli obrovskému časovému úseku, který holografická projekce pokrývá — záhadně, „aktualizovali“ zdroj holografických informací. Zdá se, že poslední taková aktualizace proběhla kolem roku 500 n. l. Nikdo však nevěděl, proč se historické informace v té době zastavily.
Projekce zobrazovala i život Ježíše a jeho ukřižování, které někteří i dnes popírají. Také vyobrazovala mnoho úžasných věcí, věcí, které jsou mnohem úžasnější než to, co prezentují evangelia. Projekce také odhalily mnoho lidí, kteří se zúčastnili ukřižování Ježíše na kopci, lidí, kteří nepocházeli z té doby, ale přišli tam z jiných historických období. Ty lidské bytosti, oblečené stejně jako tamní Židé, měly úplně jiné rysy, a to byl důvod, proč skrývali obličej pod vrstvou šatů.
Hologram také postupně představoval životy a duchovní poslání určitých výjimečných osob, které skutečně dokázaly, že mají úžasné božské dary. Tyto osoby pocházely z dávné minulosti.
Zobrazovaly se činy velkých duchovních reformátorů z doby před 18-20 000 lety, o kterých nic nevíme. Tehdy byly sociální systém a rozložení lidí na celé planetě zcela odlišné od toho, co známe dnes. Archeologové, antropologové a historici by měli silně přehodnotit své představy o té době.
Byl by to popis na stovky a stovky stran, co vše projekce ukázala, přesto však trvala jen hodinu a půl.
Z projekčního sálu vedou další tři východy. Byly to tunely a vedly tisíce kilometrů přes celou zemi, levý tunel se na tajném místě pod pískem napojil na Egypt. To bylo vedle Káhiry na plošině v Gíze a nacházelo se mezi Sfingou a Velkou pyramidou. Dosud nebylo objeveno. Pravý navazoval na podobnou stavbu uvnitř hory, umístěné na Tibetské náhorní plošině. Byl ale menší a ne tak složitý. Vedly z něj odbočky do oblasti pod Buzau, blízko karpatské křivky a poté k podzemnímu uskupení v Iráku, které je blízko Bagdádu. Ten měl také odbočky, které vedly k náhorní plošině Gobi v Mongolsku.
O třetím tunelu prozradil Cézar pouze to, že vede do nitra a dokonce za zemskou kůru, víc podrobností ale neznal, protože tunel prozkoumala pouze americká strana a výsledky nesdělila. Vzhledem k obrovskému vlivu zednářů to nebylo ani divné.
Před odchodem z místnosti Cézar ještě prozradil, že jsou na cestě velmi tajné a intenzivní přípravy na určité expedice: nejprve tunelem do Egypta, pak do Tibetu a nakonec velká expedice dovnitř Země středním tunelem. Jako přímý výsledek bilaterálních rumunsko-amerických diskusí bylo rozhodnuto sestavit tým z nejlepších šestnácti mužů, šesti Američanů a deseti Rumunů. Vedení bylo přiděleno Cezarovi, který tak postoupil do hodnosti plukovníka. Vysvětlil, že hodnost byla důležitá, zejména s ohledem na psychologický kontext týmu. Odjezd byl na konci září 2003, protože přípravy na expedici byly složité. Cézar neřekl nic o tom, co bylo v těch tunelech, ale jejich struktura byla jiná než ve Velké galerii. Neřekl nic o tom, jak se budou pohybovat tunely, s ohledem na to, že je třeba ujet tisíce kilometrů. Nesdělil ani žádné podrobnosti o holografických obrázcích, které odpovídaly každému cílovému cíli. Přesto je jasné, že zde uvedené prvky nás mohou vést k hlubokému zamyšlení a přípravě na budoucí časy.
Záměrně a zjevně jsou v knize vynechány určité konkrétní údaje, které mohou vést k identifikaci horské oblasti, kde byl velký objev učiněn. Nad tím místem visí dávná záhada času a moudrost těch, kteří jej dokázali ovládnout, trpělivě čekající desítky tisíciletí na okamžik, kdy zjistíme pravdu…