Část 24
POHOŘÍ BUCEGI 24
"Použitá technologie je skvělá," řekl Cezar. "Projekce se objevují samy o sobě, ale zároveň jsou interaktivní a závisí na tom, kdo je sleduje a dotýká se povrchu stolu."
Šel jsem ke stolu, k němuž mi přinesli schůdky, abych se dostal k pultu. Byl téměř pět metrů dlouhý a jeden a půl metru široký, pokrytý fólií vyrobenou z materiálu podobného sklu, který nebyl průhledný, ale tmavý. Viděl jsem, jak se moje hlava a tělo odrážejí jako v zrcadle na povrchu toho lesklého, tmavě modrého povrchu s kouřovým nádechem.
Pult byl rozdělen do několika velkých čtverců označených rovnými horizontálními a vertikálními liniemi, které tvořily jakýsi rám. Paprsky, které vytvořily hologram, vycházely centrální štěrbinou v dokonale koherentním paprsku. Doménou pultu byla zjevně biologie, jelikož se mi před očima posouvaly obrazy rostlin a zvířat, z nichž některé byly pro mě zcela neznámé. Lehce jsem se dotkl jednoho ze čtverců, který byl největší, a hologram začal představovat anatomickou strukturu lidského těla. Záhy mi došlo, že je to moje tělo, a to díky znaménku, které mám na paži. I když jsem se nehýbal, viděl jsem holografické obrazy určitých oblastí svého těla, které se neustále otáčely a byly prezentovány z různých úhlů. Když jsem z toho čtverce zvedl prst, znovu se objevily obrazy rostlin a zvířat. Pokud jsem pohnul prstem uvnitř čtverce, obraz přečetl vnitřek mého těla a nabídl tak projekci mých vnitřních orgánů podle polohy mého prstu na povrchu čtverce. Všiml jsem si, že pohyb prstu určitým způsobem zvětšuje zkoumanou oblast.
Můj úžas byl bezmezný, když jsem se přibližoval do extrémně malých dimenzí, přecházel přes jednotlivé buňky, jejich jádro a dosahoval molekulární oblasti. Myslel jsem, že sním, ale opravdu jsem viděl molekulu, která byla součástí mých vlastních jater a byla zobrazena v obrovské dimenzi. Během několika okamžiků jsem překonal i ty nejodvážnější sny moderních vědců. Snímek představoval jakýsi oblak energie, který neustále měnil svou barvu, pravděpodobně kvůli energetickým změnám, které probíhaly v reálném čase; ale v jeho různých bodech jsem si všiml jakési kondenzace, spojené jakýmsi mostem, který nepřetržitě vibroval. Myslel jsem, že to jsou možná molekulární řetězce. Když jsem přiblížil oblast jádra, snímek zachytil jeden z atomů, ale stal se nestabilním a zablokoval se. Pak jsem viděl to, co jsem považoval za atom, jako nejasnou energetickou mlhu s velmi malým jasným středem/srdcem. Ohromen, dotkl jsem se dalších čtverců. Pokaždé, když jsem se jednoho dotkl, čtverec se rozsvítil oranžově a objevily se v něm známky neznámého písma. Fascinovaně jsem prošel několik částí a sledoval neuvěřitelné projekce života na jiných nebeských tělesech. Všiml jsem si, že když se současně dotknu dvou povrchů dvou různých čtverců, holografický obraz poskytuje velmi komplexní vědeckou analýzu, která představovala molekuly DNA těchto bytostí a kompatibilní možnosti mezi nimi. Obrázky byly doprovázeny bočními svislými linkami onoho podivného písma, které byly pravděpodobně pozorováními, komentáři nebo náznaky provedené analýzy. Ty byly dynamické a prezentované v sérii jako možné fáze smíchání dvou forem života. Nakonec se nejpravděpodobnější mutantní forma objevila jako kombinace genetických dat.
Třesouce se jsem sešel dolů po schůdcích. Moje mysl odmítala pracovat souvisle. Objevovaly se mi podivné myšlenky, jako by všechno byl sen. Uvědomil si, co se se mnou děje - v mé mysli se spustili paranoidní sklony silným šokem, který jsem pocítil v důsledku pokročilé technologie, ke které jsem se dostal za tak velmi krátkou dobu. Po pár minutách jsem se vzpamatoval. "Můžete tu strávit roky, aniž byste se nudili!" vykřikl jsem. „Skoro nemůžu uvěřit, že dosáhli tak pokročilé technologické úrovně. Kdo to byl? Ví se to?"
Když Cezar odpověděl, myslel to velmi vážně.
"Bez ohledu na to, jak divné se to zdá, nemáme do této chvíle ani ponětí. Je to, jako by nám chtěli zanechat tento neocenitelný poklad, ale nechtěli, abychom věděli, kdo jsou. Jediný aspekt, který můžeme vzít jako pevný, je, že byli pravděpodobně velmi vysocí. Nemůžeme jinak vysvětlit gigantické rozměry některých objektů zde. Můžeš být ale hrdý, jelikož jsi byl první, kdo za posledních padesát tisíc let důkladně prozkoumal „biologickou“ tabulku. I na mě udělala velký dojem metoda křížení druhů. Je zajímavé, že naši výzkumníci dosud nenašli metodu k současnému dotyku dvou čtverců. Je také pravda, že jsme museli udělat spoustu věcí ve velmi krátkém čase. Nakonec to bylo pět nebo šest dní, co jsme se dostali do této místnosti, a pouhé tři dny skutečného studia."
Šli jsme dále. Na každé straně místnosti, v polovině cesty, bylo pět obrovských stolů umístěných asi sedm metrů od energetického štítu. Rychle jsem je přešel, když mi Cezar řekl, že moje přítomnost je tam omezená. Kromě toho skutečnost, že jsem tam byl, byla výsledkem opravdu zvláštního požadavku generála Obadey, který by nemohl vznést ani Cezar.
V promítací místnosti bylo pět Rumunů a tři Američané. Každý z tří obřích tunelů za místností hlídala dvojice vojáků, zatímco dva důstojníci zajišťovali veškerý dohled nad místností.
"Mají pokyn, aby se ničeho nedotýkali ani s ním nehýbali, když jsou sami," vysvětlil mi Cezar.
„Dobře, ale co tady chrání? Lépe řečeno, před kým?" Zeptal jsem se.
"Toto je protokol. Kromě toho, jak jsem ti řekl, existují některé prvky, které ti nemohu říci, ale jsou spojeny s těmito bezpečnostními opatřeními." Pokračoval jsem v rychlé prohlídce každého stolu. Byly tam projekce z fyziky, kosmologie, astronomie, architektury, technologie, náboženství a oblasti představující vlastnosti několika ras inteligentních bytostí, které nevypadaly zcela jako lidské. Rychle jsem pochopil, že informace jsou tak rozsáhlé, že mnoho skupin výzkumníků by potřebovalo několik let, aby je neustále studovali, aniž by měli vyhlídku, že je dokončí. Všechno se zdálo být velkou knihovnou vesmíru, brilantně syntetizovanou záhadnou civilizací, která byla extrémně technicky a duchovně vyspělá.
Pak jsem šel do středu místnosti, kde stála dva a půl metru vysoká plošina. K usnadnění přístupu na jeho povrch bylo pět kroků. Celá budova byla vyrobena ze stejného materiálu, jaký lze nalézt ve velké galerii. Vylezl jsem po schodech společně s Cézarem a dostali jsme se k zařízení, které vypadalo jako stíněná kruhová kabina, která byla vyrobena z průhledného materiálu. Byla tři a půl metru vysoká a jeden a půl metru široká. Ve skutečnosti to byla polovina válce s několika složitými instalacemi uvnitř. Z její stěny se ve třetině výšky od základny vyboulila jakási plošina a výše byly umístěny nějaké kovové dráty se senzory na konci.
"Dospěli jsme k závěru, že toto je instalace pro mentální přenos," řekl Cézar. „Možný zesilovač myšlenek nebo skutečný ‚stroj mysli‘. Je jasně strukturován podle rozměrů svých stavitelů. Kovové senzory, které vidíš výše, by se perfektně hodily na hlavu tři a půl metru vysokého muže, který sedí na plošině. Bohužel jsem zatím neměl možnost pochopit, jak to funguje. Je nutné provést určité úpravy, ale brzy dorazí několik amerických dopravních vozidel, která povezou nejnovější technologie a týmy specialistů, kteří mohou začít systematicky zkoumat celé místo.“
"Víš, k jakému účelu to použili?" zeptal jsem se s velkým zájmem, "asi to bylo velmi důležité,když je to uprostřed místnosti."
"To je pravda, ale zatím neznáme skutečné použití. Je pravděpodobné, že osoba, která se připojila k těmto senzorům uvnitř válce, byla schopna něco nebo někoho ovládat mentální energií, ale zatím si nemohu být jistý cílem těchto energií,“vysvětlil Cézar.
Sešli jsme opět dolů a šli dál a nechali jsme pódium za sebou. Asi ve vzdálenosti patnácti metrů na stejné centrální lince jsem uviděl něco, co by se dalo nazvat ovládací panel. Nebyl příliš velký, ale byl čtvercový se stranou asi jeden metr a byl podepřen jednou centrální nohou vycházející z podlahy. Neviděl jsem moc dobře, co bylo na ní, protože to bylo dost vysoko. Stejně jako všechny ostatní
předměty v místnosti, bylo to trochu nad mou hlavou. Využil jsem dalšího tříramenného schodiště a vyšel jsem pár schodů nahoru. Byl jsem ohromen tím, jak se věci daly dohromady. Bylo to velmi složité, zanechávalo to dojem projekční sítě počítačových desek. To, čemu říkáme tlačítka, bylo reprezentováno různě barevnými geometrickými symboly. Všiml jsem si převážně trojúhelníků, čtverců a spirál. Uprostřed panelu byly umístěny dva paralelní sloty. Ze štěrbin vycházely dvě dvacet centimetrů dlouhé kovové páčky, které by se daly přirovnat ke dvěma klikám. Obě byly v dolní poloze u základny štěrbin a bylo jasné, že mohou klouzat nahoru a dolů. Co mě opravdu zaujalo, byl velký čtverec umístěný na pravé straně desky směrem k dolnímu rohu. Uprostřed bylo umístěno červené „tlačítko“ představované kruhem a mnohem větší než ostatní znaky na desce. Takzvané tlačítko o průměru asi deset centimetrů obklopovala řada komplikovaných znaků, které vypadaly jako součást stejného neznámého písma. Byla to jediná oblast na desce, která obsahovala takový znak.