Část 21
11. 10. 2024
MAGICKÝ PORTÁL V YOSEMITE
Před cestou do Třetího tunelu.
Organizace expedice tunelem do Iráku začínala přinášet nepříjemná překvapení. Měl přijet major Samuel Cross, Cézarův přítel, ale také ho měl doprovázet někdo další a ukázalo se, že je to vysoký zednářský mistr. Cézar sám byl zaskočen, neočekával příchod neznámého amerického úředníka. Měli se s nimi sejít v Bukurešti. Major Cézarovi řekl, že spoluúčast vysokého zednářského hodnostáře je věc, které se musí podřídit, protože je to "ctihodný mistr."
Cézar a Radu tedy odjeli do Bukurešti, do Marriot Lounge,
Odpoledne jsme oba odjeli do Bukurešti.
Radu měl dost času přemýšlet o tom, jak je vše rychlá posloupnost rovin, dimenzí, frekvencí, realit, světů a různých zemí, bytostí a situací, někdy protichůdných, a jak to vše může vést k určitým chybám, pokud nejste ukotveni tak, jak byste měli být s ohledem na to, co víte a co chcete dělat.
Je to pochopitelné. Když nejste ukotveni v realitě a schopni současně připustit, že některé věci nejsou vysvětlitelné, těžko akceptujete to, že v jednom dni časně ráno přijedete do Bucegi, projdete prostorovým zkreslením do éterické roviny, potákte obra vysokého přes 3 m, který vás zavede do středu planety, kde zdálky můžete pozorovat bájnou zemi Shamballa, a večer téhož dne sedíte v Bukurešti v hotelu Marriott u rezervovaného stolu a čekáte na amerického majora a vládního hodnostáře, zednářského mistra.
Vše se událo během asi 9 hodin. TO musí být pro normální lidský mozek docela složité. Nejdůležitější asi je, zůstat vnímavý a všímavý ve chvílích, kdy se TO děje a analyzovat teprve poté, co je po všem a je na to čas.
Major Samuel Cross byl čestný a inteligentní jedinec, na kterého se dalo spolehnout. Druhý muž byl velmi dobře a draze oblečený sedmdesátník inteligentního vystupování, který kupodivu požadoval jen, aby se účastníci výpravy Třetím tunelem do Íráku vzdali zkoumání všeho, co po cestě najdou.
Bylo těžké uvěřit, že ctihodný mistr této úrovně urazí celou tuto vzdálenost, jen aby Cézara a Radua ujistil, že akceptují-li zdánlivě jednoduchou záležitost, kterou bylo možné vyjednat pomocí zprostředkovatelů, je vše v pořádku. Zájmy tedy musely být mnohem hlubší a dlouhodobější, ale nebylo možné je ještě snadno rozpoznat, protože ještě neměli žádné informace. Nepříjemnou stránkou takových schůzek je, že není úplně dovoleno říci ne. Je to nepsané pravidlo, ale také jeden z nejsilnějších protokolů zavedených ve spolupráci mezi Američany a Oddělením Zero, pokud jde o umístění v Bucegi. Odmítnutí ze strany Oddělení Zero by bylo jako Phyrrhovo vítězství, protože může vyvolat mnohem horší důsledky, než kdyby byly vyjednány původní podmínky. Ukvapené jednání by riskovalo zhroucení všeho, co bylo doposud vybudováno. Proto musí být udržována rovnováha prostřednictvím dobře zvolené diplomacie. Takové požadavky a schůzky obecně působí jako „červený telefonát“ prezidentovi: nelze to ignorovat. Co však lze udělat, je pokusit se cestou určitých vyjednávání získat nějaké kompenzace, ale schůzku nelze ukončit odmítnutím.
Radu dále uvádí, že setkání proběhlo v pořádku a bez napětí. Koneckonců, nebyl důvod odmítat ctihodného mistra, protože požádal pouze o něco podobného exkluzivní licenci k využívání něčeho, co ještě ani neobjevili. Takže jejich zájmy nebyly přímo dotčeny, ale osobní přítomnost ctihodného mistra zůstala měla jiný skrytý důvod. Jeho objevení si vyžádalo celý rok výzkumu a práce kontrarozvědky, aby se konečně objevilo, co se skrývá pod jeho zdánlivým podnikáním.
Radu píše, že nechce zabíhat do podrobností, ale uvádí, že to mělo osobní aspekt, který souvisel s rodinou ctihodného mistra zednáře.
Cézar si poté soukromě promluvil se Samuelem Crossem a následně Raduovi prozradil, že major Cross už je nějakou dobu součástí nového oddělení, které založili na modelu Oddělení Zero a oni dva - Radu a Cézar - dostali osobní pozvání na zvláštní místo do delikátní situace, protože prozatím v tom oddělení nemají lidi připravené správně pochopit a zdokumentovat, co tam je a potřebují jejich zkušenosti. Takže to bylo opravdu něco speciálního.
Cézar říká - citace:
"Objevili zvláštní místo v Yosemitském parku v Kalifornii. Ve skutečnosti o tom kontrarozvědka námořnictva ví už dlouho. Problém je, že se nachází na území indiánské rezervace a je to poněkud omezená oblast. Zdá se, že jejich informace říkají, že tamní šamani mají místo průchodu do nitra Země, ale nelze jej použít žádným pravidelným způsobem, protože vyžaduje určitý typ rituálu.
Zjevně nemohou jevy ovládat, nikdo nerozumí tomu, co tam je, a napadlo je požádat nás, abychom se podělili o naše zkušenosti.“
Konec citace.
A tak se Radu a Cézar rozhodli souhlasit a vydat se s majorem Crossem ihned, jakmile dokončí všechny ostatní aspekty spolupráce související s expedicí přes třetí tunel.
Už za dva dny tedy seděli v letadle do Madridu na cestě na námořní základnu Rota poblíž oceánu. Odtud všichni tři odletěli vojenským letadlem do Norfolku ve Virginii, pak letěli velitelským letadlem do Las Vegas a odtam byli autem odvezeni do Yosemitského parku. Jeli s nimi další 4 vojáci. Major to zdůvodnil tím, že to byla skutečně speciální operace a místo, kde se pohybovali, bylo mimo cestu.
Došli ještě kus pěšky do indiánské vesnice v rezervaci. Radu uvádí, že to bylo zvláštní místo, sice nebylo tajné ani utajené, ale bylo mimo turistické cesty. Bylo to proto, že tu střežili dávné tajemství - bránu do nitra Země. Také to byla oblast pro ty, kteří se zajímají zejména o mystiku nebo šamanismus. Major Cross vysvětlil, že indiáni se nechtějí podělit o tajemství, které střeží, dokud nebudou vědět, že ti, kterým by to svěřili, ovládají vstup do nitra Země.
Úryvek:
"Problém tohoto místa není v tom, že by představovalo hrozbu, ale spíše v tom, že je to mocné zkreslení časoprostoru," vysvětlil Cézar, "Pro zdejší komunitu je to posvátné a jen oni vědí, jak se k němu dostat, takže bez ohledu na to, kdo to je, ať už je to Pentagon, my nebo někdo jiný, je to totéž: nemáme klíč, ani jak ho získat."
"A to ještě nikoho tou bránou nenechali projít?" ptal se Radu, "Proč by nechali právě nás a právě dnes?"
"Bylo několik lidí, kteří šli dál; a právě od nich víme jasněji, o co jde. Indiáni jim řekli, že je to říše uvnitř planety, ale víc jim toho říct nechtěli. Respektují směrnice obyvatel uvnitř, kteří jsou mnohem vyspělejší, ale i kdyby byli nějak nuceni prozradit tajemství, nemělo by to pro ostatní praktické využití. Je to stejná situace v případě Velké galerie nebo přístupu k jemným rovinám: selekce prostřednictvím rezonance," odpověděl mu Cézar.
Dále se dozvěděli, že brána byla objevena před občanskou válkou a od té doby je chráněna z generace na generaci. Nebylo jasné, zda tam indiáni pustí právě je dva.
O jejich příchodu byli ale upozorněni a souhlasili s jejich návštěvou. Dokonce prý řekli, že nepotřebují další vysvětlení, že vědí, kdo je Cézar Brad.
Indiáni žili v dřevěných chatkách, byly tam různé skupinky lidí a ne všechno byli indiáni. Měli tam také velkou budovu s označením Yosemitského parku a typickým indiánským pecifický erbem: velké havraní pero s vrcholky tří hor pod ním. Ještě než kamkoliv vešli, dorazil k nim zástupce indiánů, představil se jako Watuk a oznámil jim, že oni - Cézar a Radu - půjdou do středu Země, že obyvatelé s tím souhlasí a přijmou je. Nejprve prý ale musejí splnit určité podmínky. Zavedl je ke starému srubu, kam bylo dovoleno vstoupit jen Radu a Cézarovi v doprovodu Watuka.
Srub byl uvnitř nesmírně starý a ukázalo se, že je uchováván od roku 1776. Je to staré indiánské území, zachované v původní verzi. Na jedné straně ležely nějaké velmi staré rezavé nástroje a také dvě polena. Vše zůstalo nedotčené a bez zásahů, přesně tak, jak tomu bylo v roce jeho výstavby. Byl tam také velmi suchý keř a několik bodláků na zemi, bez zásahu z vnějšího prostředí. Zdálo se, že všechno se tam „zastavilo“ v té minulé době, v době, kdy se stalo něco zvláštního. Wutak jim sdělil podmínky, za nichž bude možno vstoupit do nitra Země. První byla, že musejí jít na určité místo v tomto srubu a musí být splněna podmínka přítomnosti ženské energie. Poté přišla ještě asi 20letá dívka, indiánka. Měla na sobě tradiční indiánský oděv s dlouhou sukní až na zem, koženou halenu s třásněmi a na nohou měla mokasíny. Nebyla vysoká a její krása nebyla v západním stylu, ale spíše pocházela ze síly vycházející z jejího nitra. Dokonalé dlouhé černé vlasy měla vzadu spletené do dvou copánků. Byla to "mezina", jakási "starší sestra kmene".
Watuk jim řekl, že mezina je bude provázet do nitra Země, že už tam několikrát byla a musejí se rozhodnout, kdo půjde s mezinou první.
Uvnitř srubu nebylo žádné místo, které by nasvědčovalo, že se odtam dá dostat do nitra planety. Cézar řekl, že první půjde on.
Dívka se přiblížila k jeho osobě a několik okamžiků se na něj intenzivně dívala. Pak se lehce usmála a řekla něco neznámým jazykem, který byl pravděpodobně jejich místním jazykem.
"Mezina říká, že je s tebou kompatibilní," řekl Watuk a přeložil tak její slova pro Cézara. „Říká, že je radost potkat cestovatele, který zná moudré muže světa. To je dobré; jinak by se portál neotevřel."
Pak dívka pak přišla vedle k Raduovi podívala se přímo na něj. Měla velmi krásné černé oči mandlového tvaru a její pohled působil, jako by přesahoval fyzickou sféru. Na rozdíl od Cézara se na Radua dívala mnohem déle, asi půl minuty. Už začal být nervózní, ale nakonec dívka řekla a Watuk přeložil, že i v jeho případě je kompatibilita. Později se Radu dozvěděl, že až do toho dne byla nalezena pouze jedna jediná osoba, která byla schopna s mezinou cestovat do nitra planety - jasnovidec z Pentagonu. A dnes najednou dva - Cézar a Radu. I Watuk byl překvapen a ohromen.
Cézar vysvětlil, že je velmi možné, že to bylo způsobeno tím, že předtím mnohokrát cestoval do nitra planety, a to do jeho bytosti nějak vložilo specifický energetický dojem. Ve skutečnosti se počítá
úroveň vědomí a čistoty bytí na emocionální a mentální úrovni. Co se týče Radua, ukázalo se, že pouhá jeho přítomnost poblíž Shambally na něm zanechala energii magické zóny a díky tomu byl kompatibilní.
Po tomto určovacím procesu je Watuk a dívka zavedli za srub, kde byla oblast vlhké půdy, jako by někdo nedávno kopal.
Zastavili se v oblasti, kde se tvrdě udusaná půda spojila s vlhkou. Dívka vzala Cézara za ruku, oba vešli doprostřed volné země. Watuk a Radu zůstali stát opodál. Mezina stáhla ruku od Cézara a natáhla ji k Watukovi, Wutak vytáhl zpod kabátu dlouhou dřevěnou dýku a nechal ji na zemi. Při pohledu zblízka se zdálo, že je velmi stará a byly do ní vyryty nejrůznější symboly a nápisy. Rukojeť byla prasklá do té míry, že byla téměř rozdělena na dva kusy. Radu už si říkal, že se stal svědkem šamanského obřadu a jak snadné a jednoduché bylo projít tunelem do nitra planety v Bucegi. Ale pak si uvědomil, že je to prostě další forma přístupu k civilizacím na planetě, vše je založeno na určitém šamanském rituálu potřebném k aktivaci energie potřebné k otevření portálu.
Dívka přednesla krátké zaříkadlo se stejnou tonalitou, které bylo spíše jako prodloužený zvuk a méně než slovo nebo řádek slov. Tak zvládla přesnou tonalitu potřebnou k aktivaci jemné latentní síly magické dýky. Pak se hned za ní a Cézarem vzduch začal vlnit a zprůhledňovat vzduch, vypadalo to jako čtvercová obrazovka o stranách asi dva metry. Když se Mezina otočila ke zkreslení, nebylo jasně vidět, co je za touto čtvercovou oblastí, ale vzala Cézara za ruku a oba prošli obrazovkou a okamžitě zmizeli.