NOVÝ DĚJEPIS

UVNITŘ ZEMĚ - DRUHÝ TUNEL

Oba - Cézar a Radu - stáli na prahu Druhého tunelu, který je zahalil svým rozptýleným zeleným světlem. Cézar vzal koženou diplomatickou tašku a zamířili nejprve k jednomu z vozidel, ale Cézar Raduovi sdělil, že půjdou pěšky. To Radua překvapilo, protože fakt, že lze dojít doprostřed planety po svých je zarážející.

"Na této větvi tunelu jsou věci jednodušší," vysvětlil Cézar, "po prvním zkreslení už toho moc není.“
Po vstupu do tunelu Radu zjistil, že je tam úplně zvukotěsné prostředí a že slyší tlukot vlastního srdce.  Prošli kolem nádherně zbarvených krystalů, které záhadně zářily v diskrétním světle. Jak pokračovali, vnímal Radu efekt dveří; a i když to nebylo rušivé, cítil  se poněkud nejistý. Materiál pokrývající zemi je pevný, hladký a téměř lesklý.
Zvuková izolace začala mizet okamžitě poté, co  prošli krystalickou oblastí. Tunel plynule klesal, ale asi po čtyřiceti metrech se zdálo, že to, co vidí, nedává smysl. Tunel se zdál být „odsazený“ nebo „zdvojený“, ale oblast byla nejasná, jako by byla rozmazaná. Realita, kterou nešlo interpretovat. Bylo to jako dívat se na neonovou trubici s indigovým světlem. Nešlo jasně vidět obrysy, ale platilo to pouze pro vertikální povrch, jako je obrazovka, která vymezuje oblast. Za touto vrstvou byl prostor ve tvaru krychle větší než samotný tunel, jakási předsíň v rozdvojení za krychlí. Hloubku krychle jsem odhadl na téměř deset metrů. Co mě překvapilo, byla skutečnost, že kromě  zdvojení byly obrysy opět jasné.
"Vše, co musíš udělat, je pokračovat," řekl Cezar s úsměvem. "Tato oblast je příkladem toho, jak technologie nahrazuje realitu a urychluje ji."

Přechodová oblast nějakým způsobem umožnila „změnit“ fyzickou rovinu jako průchod do éterické roviny a Radu se před průchodem "dvojkou" trochu bál, ale po průchodu konstatoval, že měl jen mírné závratě. 
V další zóně byla půda také pevná a přece jiná. Celkový dojem byl, že hmota má méně hustou konzistenci.
Citace:
"Ti, kteří to postavili, měli přístup k velmi pokročilé technologii, ale měli také hluboké znalosti o vesmíru," vysvětlil Cézar. „Projekční sál a tunely jsou jakýmsi dědictvím, které po sobě zanechali zřízením pevných přístupových bodů. Vytvořili několik prostorových zkreslení, která zvyšují vibrační frekvenci, aby se usnadnilo cestování tunely. První zkreslení je obecné, nachází se ve všech třech tunelech a zvyšuje vibrační frekvenci těla, aby bylo připraveno na cestu do podzemí. Ta část tunelu, kterou jsme právě prošli, přivedla tvoji bytost blíže k éterickému plánu a udělala jakýsi ‚skok‘ mezi dimenzemi.“
"Skok?" odpověděl jsem, zaujatě. "Jaký druh skoku?"
„Vytáhni klíče z kapsy a hoď je zpátky přes ‚dvojitou‘ oblast,“ řekl mi Cézar.
Hodil jsem klíče zpět do tunelu, ale s úžasem jsem zjistil, že zmizely, jakmile prošly povrchem ´obrazovky´.
„Až se vrátíme, najdeš je v tunelu, ale odtud je nevidíš. Zdá se, že je to jen relativní kontinuita, ale ve skutečnosti je to docela skok v prostoru.“
Takže už chápete, proč k pohybu tímto tunelem nutně nepotřebovali elektrická vozidla.
Zkreslení prostoru, ona jakási ´obrazovka´ byla nyní zablokována vrstvou indigově fialové barvy, kterou jako by v určitých bodech protínaly krátké rychle se pohybující vlny.Cézar Raduovi sdělil, že tam bude jejich cesta pokračovat, ale nejprve je potřeba se připravit v této části tunelu. Vešli do pomalu klesající levé chodby. Tunel tu byl stále temnější a užší; ale asi po dvaceti metrech se na jeho stěnách objevily jasně žluté odlesky. Jak žlutá barva zesílila, světlo v tunelu bylo intenzivnější až do bodu, kdy svítilo přímo před nimi. Radu se v tomto místě raději zastavil, ale Cézar mu řekl, že jsou právě ve zmíněné "první stanici".
Radu se velice divil, protože mu to připadalo jako příliš kratičká doba, vždyť před chvílí opustili promítací místnost...
Cézar mu vysvětlil:
"Přemýšlíš ve fyzikálních zákonech, které znáš. Realita je taková, že jsme udělali ‚skok‘ a teď uděláme druhý. Je důležité si pamatovat, že věci a jevy v éterické rovině již nemají stejné vlastnosti jako ve fyzické rovině. Náš přechod do éterické roviny nebyl způsoben postupem přes tloušťku pláště a kůry planety, ale má spíše praktičtější účel, aby byl pohyb celkově efektivní. Tato větev tunelu a sled deformací byly přesně navrženy a naplánovány. Nyní se můžeš  přesvědčit o tom, co tam je právě teď."
Když to řekl, objal mě kolem ramen a prošli jsme oslepujícím intenzivním světlem u vchodu do brány, která na povrchu nemá žádný východ.
Konec citace.

Po přechodu na druhou stranu se ocitli v polokulovité místnosti, vypadala jako jeskyně s hladce otesanými stranami. Přicházeli k nim dva muži. Jejich kůže byla světle olivová a měli černé vlasy. Jeden z nich zvedl ruku s dlaní obrácenou dopředu, čímž nám dal znamení, abychom zůstali na svém místě. Zdálo se, že někoho pozorně poslouchá prostřednictvím malého obdélníkového zařízení, které bylo připevněno k jeho pravému spánku. Zdálo se, že muž dostal určitý rozkaz a něco mu vysvětlili. Dal stručnou odpověď, než se před námi oba zastavili a dali znamení, že máme počkat. 
V místnosti byli další tři  lidé, kteří se pohybovali podél stěn a přenášeli různé balíky a krabice, vypadalo to, jako že jsou v nějakém polovojenském skladu. Vojenský styl byl zvláště patrný na jejich botách, které měly dvojité pásky kolem kotníku. Jejich oblečení vypadalo, že je vyrobeno z lehkého béžového materiálu s tmavě hnědými pruhy, aniž by bylo složité jako vojenské uniformy v našem světě. Dva muži před námi měli černé pásy a v oblasti hrudníku měli na sobě tuniku s několika kapsami. Nikde nebyly žádné zbraně.Po chvíli k nim přicházel muž vyšší než dva vojáci před nimi a měl na sobě oděv podobný šedobílému kabátu s páskem v pase. Z jeho důstojného vystupování a specifičnosti jeho oblečení to vypadalo, že je to mnich, možná duchovní rádce nebo významný člen duchovní hierarchie této komunity. Byl to ten muž, který se před pár dny na pár sekund objevil jako holografický obraz v promítací síni. Cézar ho představil jménem DRYN.
Jeho vlasy byly bělavě blond a byly delší než měli ti dva muži. Zdálo se, že je to muž kolem padesáti let a měl černé oči, živé a lesklé. Když se přiblížil, pocítil Radu náhlou empatii pro jeho jemnost a moudrost a překvapilo ho, jak snadno je dokázal vnímat, jakým přímým způsobem, úplně jinak, než na povrchu planety, v našem světě.  
Dryn se mírně uklonil Cézarovi jako uvítací gesto, ale pak se otočil a promluvil k Raduovi, jako by odpovídal na jeho vnitřní dotazy:
"Všechny tvoje pocity a schopnosti jsou zde poněkud zesíleny. Frekvence vibrací hmoty je zde o něco vyšší než frekvence fyzické hmoty na povrchu. Je to stále fyzická hmota, ale jemnější, velmi blízko k frekvenci roviny, kterou nazýváš éterickou. Funkce jsou snadněji proveditelné díky nižší hustotě."
Radua nesmírně zaujal jazyk, jakým  mluvil - směs latiny a řečtiny. A ještě více to, že mu bez potíží rozuměl. Muž mu telepaticky předal význam svých slov, ale pro jeho pohodlí a zachování zdání a povahy Raduovy reality stále používal i mluvený jazyk, i když mohl stejně dobře použít jen telepatický přenos.
Radu si pomyslel, že se muž vlastně ani nepředstavil a okamžitě uslyšel v hlavě jeho slova: "Mé jméno už přece znáš, byl jsem ti představen."
Dryn měl velmi příjemný způsob vystupování a byla z něj cítit mimořádná síla vůle.
Dryn udělal gesto rukou a ukázal doleva směrem k jakési plošině na stěně místnosti, kde stála konstrukce, která vypadala jako sklo. Potom přešel plynule do rumunštiny a ujistil Radua, že je to pro něj přirozené a může s ním hovořit v jeho jazyce. 

Prosklená konstrukce byla výtah a nebyla ze skla, ale nějakého jiného průhledného, ale pevného materiálu. Vstoupili dovnitř půlkruhovým vchodem spolu se dvěma vojáky. Dveře se zavřely, aniž kdokoliv stiskl nějaké tlačítko a výtah se začal pohybovat směrem dolů. Nejprve jel velmi pomalu, ale postupně zrychloval a jediné, co se dalo při té rychlosti rozpoznat, byly různé barvy venkovních vrstev hornin. 
Radua napadaly nejrůznější otázky, např. - kde je zdroj energie pro pohon výtahu? Jak hluboko šachta vede? Jaktože při takové rychlosti není žádný faktor tření? 
Dokonce projížděli vrstvami lávy, ale zaznamenali jen příjemné teplo, nikdy ne horko. Bylo jiné než teplo z radiátorů, kamen nebo obvyklého ohně. Ty dvě fáze, kdy  procházeli vrstvami lávy, zapůsobil velkým dojmem. Cesta výtahem trvala jen asi půl minuty. Pak výtah zpomalil, poslední asi 1,5 m už klesal velmi pomalu. 

Když všichni vystoupili, byli na náhorní plošině, asi v polovině té hory, a před námi se otevřelo široké údolí s městem, které se v dálce rozprostíralo ke břehu klidného moře. 

"Byl jsem pohlcen hlubokými emocemi, nejen kvůli pohledu, který jsme viděli, ale zejména kvůli skutečnosti, že jsme věděli, že je uvnitř naší planety," říká Radu.

Půda byla směsí písku a jemných oblázků a skalnaté strany vchodu do výtahu byly mírně klenuté. Skály nebyly vyleštěné, ale zdálo se, že jsou pečlivě vytesané. V údolí, které se před nimi otevřelo,bylo vidět obydlené město, které se rozšiřovalo doleva a doprava. Nad hlavami měli zamračenou oblohu se zářivými blesky s tichou červenožlutou barvou. Světlo nebylo jasné ani nemělo velkou intenzitu.
V dálce, blízko obzoru a hlavně na straně, se nebe  jakoby prohýbalo způsobem, který byl matoucí a těžko popsatelný. Nedalo se jasně rozlišit, kde končí moře a kde začíná ta zvláštní atmosféra. Celá krajina tak nějak vytvářela pocit, že se někde v dálce „zavírá“. Skály měly zakřivenou linii, když měly tendenci se zavírat do horizontu. Radu už pomalu začínal pochybovat, že je opravdu uvnitř planety. Dryn se k němu otočil a vznešeně se usmíval. A stejně jako předtím, i nyní Raduovi odpověděl, i když Radu nahlas nic neřekl. 
"Ne, tohle není prázdný vnitřek ve středu planety. Později tam pravděpodobně skončíš a bude to zvláštní výlet. To, co zde vidíš, je velký prázdný prostor uvnitř pevného lože planety. Tuto vrstvu uvnitř Země nazýváte pláštěm, ale vaše věda nerozumí ani její struktuře, ani jejímu fungování. Jak sám vidíš, život zde nemá problém se rozvíjet. Ještě nejsi ve vyšší rovině a toto není jemná rovina projevu. Jsi stále ve fyzickém světě, ale ten je vyšší než to, co je na povrchu, a jeho vibrační frekvence je velmi blízká té rovině, kterou nazýváte éterickou.
"Existují další dutiny tohoto druhu uvnitř pláště?" Odvážil jsem se zeptat.
"Samozřejmě, a některé z nich jsou ještě větší než tato. Mnohé z nich jsou obydlené a mají své zvláštnosti. Až si zde zvykneš na specifika, dozvíš se více."
Cézar mlčky poslouchal, nezasahoval a oba vojáci stáli opodál a uctivě čekali. Z toho, jak mě Dryn oslovil, jsem pochopil, že o mé přítomnosti tam byla řeč předem, a uvědomil jsem si, že na toto setkání mě přivedl Cézar, abych mohl postupně poznávat záhady nitra planety; a v tomto procesu Dryn převzal roli průvodce. Cézar měl pravděpodobně plán do budoucna, ale neprozradil mi ho.