Agartha
6. 4. 2023
Především Hitler si prý přál, aby byly objeveny vstupy do podzemní říše Agarthi a aby byl navázán kontakt s potomky arijských "božských lidí” z Aldebaran-Hyperborei. V pověstech o podzemní říši se mluví mimo jiné o tom, že prý na zemském povrchu dojde ještě k jedné světové válce (3. světové válce), která se však bude konat prostřednictvím zemětřesení, jiných přírodních katastrof a posunem zemských pólů, díky čemuž zemřou dvě třetiny lidstva. Po této “poslední válce” se prý pak různé rasy z vnitřku Země znovu sjednotí s lidmi, kteří přežijí na povrchu, a nastolí tisíciletý “ZLATÝ
VĚK” (věk Vodnáře). Podle toho chtěl Hitler s arijskou panskou rasou vytvořit vnější Agarthu nebo zemi “Ariana” na území Německa. Během existence “Třetí říše” byly proto podniknuty dvě velké expedice SS do Himalájí, aby byly nalezeny příslušné vstupy. Další expedice zkoumaly Andy, pohoří Matto Grosso na severu a Santa Catarina na jihu Brazílie, Československo a části Anglie.
Dále někteří autoři tvrdí, že lidé z Thule věřili, že Země je nezávisle na podzemním systému tunelů a měst ještě DUTÁ, s dvěma velkými vstupy na severním a jižním pólu. Lidé se odvolávali na přírodní zákonitosti, “jak v mikrokosmu, tak v makrokosmu”. Krevní, tělní nebo oční buňka, kometa nebo atom má jádro a dutinu, kde se odehrává vlastní život, dutinu, kterou obklopuje “corona radiata”, obal. Z toho bylo usouzeno, že Země musí být postavena na stejném principu. I drúzy hornin to prý potvrzují, že se zde jedná o dutinu s vlastním vnitřním životem.Podle toho je i Země dutá – což se prý ostatně shoduje i s výpověďmi tibetských lámů a Dalajlamy
– a má jádro (nukleus), tedy centrální slunce, které vnitřku propůjčuje rovnoměrné klima a stálý sluneční svit.
Podle tvrzení polárního výzkumníka Olafa Jansena a dalších je prý voda uvnitř Země sladká, což by mohlo vysvětlovat, proč ledové masy Arktidy a Antarktidy jsou ze sladké a ne ze slané vody. Na tomto místě je zajímavé poznamenat, že tento názor týkající se stavby Země byl podporován též polárními výzkumníky Cookem, Pearym, Amundsenem, Nansenem, Kanem a admirálem E. Byrdem. Všichni totiž měli stejné, podivné a se stávajícími “vědeckými” teoriemi se neshodující zážitky:
Všichni potvrdili, že se vítr za 76. stupněm šířky oteplil, ptáci létali nad ledem ve směru na sever, také zvířata, jako např. lišky, dělala stejnou věc. Nalézali pestrý a šedý sníh, který, když tál, ukázal
pyl z květů a v jiném případě sopečný popílek. V obou případech se naskýtá otázka, odkud přišel pyl nebo sopečný prach na severní pól, protože na veřejně přístupných mapách není zanesena žádná sopka. Dále se část výzkumníků dočasně nalézala v nějakém sladkovodním moři a naproti tomu všichni podávají zprávu o tom, že v určitém čase během cesty viděli dvě slunce. Mimo to byli
nalezeni mamuti, jejichž maso bylo ještě čerstvé a jejichž obsah žaludku z části obsahoval ještě čerstvou trávu.
Teorie, že Země je dutá, zůstala dosud pro veřejnost pouze teorií, přestože někteří autoři a polární výzkumníci tvrdí, že tam byli a, jako admirál E. Byrd, pořídili početné fotografie. Nelze popřít, že
polární výzkumníci měli velmi podivné, dosud nevysvětlitelné zážitky, což ukazuje na to, že zde jde o něco neobvyklého. Stejně tak přece teorie, že Země má žhavé jádro, zůstala pouze teorií. Proti
však stojí skutečnost, že existuje podzemní, lidmi zhotovený systém jeskyní a tunelů. Ty může člověk najít téměř v každé zemi a dokazují svými z větší části ještě existujícími světelnými zdroji (zeleně mihotající světlo, které je tím světlejší, čím hlouběji proniká člověk do tunelu), hladce vybroušenými stěnami a neznámými stroji, které byly ukryty jako v případě Boyton Canyonu v Sedoně v Arizoně, technicky vysoce rozvinutou, miliony let starou kulturou. O tom existuje dokonce i literatura.